Článek
Tedy poctivě vyrobený produkt, kvalitní fotografie a smysluplný příběh. Ne hru na city, ne honbu za lajky, ne laciné podbízení… poslední dobou mám dojem, že se mi sítě úplně zbláznily. Místo toho, aby mi, jak ještě donedávna, nabízely další obsah na téma přírodní produkty, zvířátka a zajímavosti z cestování, umění a historie, skáčou mi do záběru polonahé madam, které nabízejí bůhví co. Nebo rádoby zkušení mladí manažeři (můj děda by jim řekl cucáci), co mi doporučují tu nejlepší investici na důchod nebo stoprocentně výhodný kurz na skoro cokoliv, jehož cena se mi určitě vrátí díky získaným zkušenostem do pár týdnů.
Máte kvalitní obsah? A mohla bych ho vidět?
To, co ještě před pár měsíci fungovalo, dnes ztrácí dech. Algoritmy jako by si žádaly víc odhalené kůže než kreativity, víc provokace než nějaké hodnoty. Bohužel platí to, na čem vydělávají všechny ty bulvární magazíny a časopisy, kterých jsou online stránky plné – čím větší bizár, tím větší dosah. Čím víc prvoplánové sexualizace, tím víc reakcí. A čím víc konfliktů v komentářích (a je úplně jedno, z jakého důvodu), tím lépe pro čísla.
Ale ať to jen neplkám prázdnou slámu. Chci tím reagovat na příspěvek od Šumavské skleněnky. To jsou cukrová lízátka se skutečnými květinami, taková dobrůtka pro fajnšmekry, co si rádi koupí produkt s dobrým příběhem a když už mlsají, tak alespoň něco českého. Jo, tak nějak bych se charakterizovala – promiňte. Takhle vypadá příspěvek, který Šumavská skleněnka, za kterou stojí moooooc sympatická paní Kateřina Macháčková, zveřejnila.
„Jsem z toho divoká a vlastně nevím, jak Skleněnky profil pojmout dál. Co pár měsíců zpátky fungovalo, dnes absolutně nešlape. Do popředí se dostává bizár a pro mě trapný reelska, který vůbec nejsou o produktu. Táhnou zadky, prsa, prvoplánový nedorozumění a trapný dvojsmysly.
Šumavská Skleněnka je ze srdce vyrobený lízátko, s květinkou od malýho semínka po zalisovanej květ vypěstovaný a do lízátka zalitý.
Nejsem zdaleka z tvůrců sama, koho štve, že se z našich profesionálních stránek má stát profil, kde máme šaškovat, ukazovat zadky, prsa, provokovat, mít dvojsmyslný narážky, trapně provokovat…“
Víceméně shrnula to, s čím se poslední týdny peru jako „obyčejný uživatel socek“. Příspěvky z mých oblíbených profilů se mi nezobrazují, nebo třeba až 14 dní po vydání. Což je v případě, že jde o nějakou zajímavou akci, dost na nic. A místo nich se o mou pozornost pere opravdu balast všeho druhu…
Ale paní Kateřina ještě neskončila. „…nechci bejt šašek. Nechci Skleněnku stavět na úroveň kolotočářů. A už vůbec nechci, aby Skleněnka po XY letech, kdy to nebylo třeba, se dostala do preferovaných jen tím, že budu lacině a uboze prodávat svoje prsa, zadek, zaříznutý legíny do rozkroku, dělat ze sebe hloupou, fejkovat situace….
Jsem znechucená, že čím větší bizár, tím líp. Šumavská Skleněnka je moje dítě, který si piplám už od 2017 a z celýho srdce doufám, že tohle nastavení Meta změní zase zpátky… Šumavská Skleněnka není Only Fans z Wishe…“
Psala, že cílovka, pro kterou tohle prohlášení nastavila, jsou ženy 25–60 let z celé ČR. Musím říct, že v mém případě se trefila. Příspěvek se mi zobrazil, jak měl, a to po necelých 24 hodinách od zveřejnění. A obrázek? Na tom žádné nahatinky nebyly, jen kytičková lízátka při západu slunce. Ale algoritmu se asi líbil ten popisek. Kdo ví…
Není to jen můj osobní dojem
A stačí se začíst do komentářů pod hlavním příspěvkem a hned zjistíte, že paní Kateřina rozhodně uhodila hřebíček na hlavičku. „Ke mně se to dostalo. Moc pěkná. …jinak to moc dobře chápu. Já nic neprodávám, nemám byznys, ale chtěla bych sdílet svoji tvorbu. Moc to nejde, dosahy jsou čím dál slabší. Já nechápu, proč se to aspoň neukáže všem sledujícím. I tam je jakýsi random výběr. Asi jen pokud ten člověk pravidelně reaguje. Mě ty tanečky jsou též proti srsti a ani na to nechci koukat. Chci vidět, co ten člověk dělá, tvoří. Čas od času jeho obličej vidět je fajn, ale nemusí být všude. Bohužel, pokud chtějí být vidět, musí se chtě nechtě ukázat,“ potvrzuje jedna ze sledujících.
A další dodává: „Nebojte, pořád je dost lidí, co jsou normální… i když je pravda, že také pozoruji, že můj profil má čím dál menší dosah. Ale snižovat se k blbostem se určitě nebudu. Držte se, vaše lízátka jsou nádherná.“ A našla se i řada podpůrných komentářů. Lidé v nich ujišťují, že oni se rozhodně takovému obsahu nepoddávají, vyhýbají se mu a doufají, že se Meta zase brzy umoudří.
Co je to ten algoritmus a co o nás vypovídá?
Ale pojďme se na to podívat z trochu jiné stránky. Co je to vlastně ten algoritmus a jak na nás cílí? Víceméně by šel popsat jako naše zrcadlo. Učí se z toho, na co klikáme, u čeho zůstáváme déle, co sdílíme. Pokud se do popředí dostává sexualizovaný obsah, znamená to, že na něj reagujeme. Že ho sledujeme. Že mu věnujeme pozornost. A ta může být docela jiná, než si představujete. Nemusíte na něj kliknout ani ho komentovat. Stačí, když se na chvíli nevěřícně zastavíte ve scrollování a po chvíli s nesouhlasným povzdechem „co to zase bylo“ pokračujete dál. Bohužel i to je pozornost. A pozornost je dnes měna.
Možná je to jen návrat k základní lidské přirozenosti – k instinktu a k tomu, co tak nějak samo od sebe přitahuje naše oči. Je to smutné, ale je to tak. Navíc algoritmus se dívá i k jiným lidem a prostě vám zkouší podsunout to, co funguje jinde. Protože co kdyby… Jenže když se z toho stane hlavní obchodní model, něco se ztratí. Tvůrci, kteří nechtějí hrát na lacinou notu, najednou stojí před dilematem: přizpůsobit se, nebo riskovat propad.
Prorazit dnes s obyčejnou krásou je těžší než kdy dřív. Nestačí dobrý produkt. Nestačí příběh. Nestačí hodiny práce na dokonalé fotce při západu slunce. Ne, to všechno je bohužel málo. Musíte být i bavič, provokatér, někdy i karikatura sebe sama. A to je vyčerpávající. A ne každému to navíc sedne.
Nejde o prudérnost. Jde o volbu. O to, jestli chci, aby můj produkt byl obdivovaný pro svou kvalitu, nebo jen kulisou k něčemu jinému. A to není moc veselé zamyšlení, bohužel.
Proč algoritmy zvýhodňují sexualizaci?
Tady jsem původně chtěla skončit. Ale pak se mi to z původní úvahy nějak posunulo trošku jinam. Mně se prostě nelíbí končit otazníkem nebo smutným povzdechem. Takže ještě trocha informací navíc, co se mi povedlo dohledat. Takže proč že to ten „sex“ tak letí?
- Biologická reakce – lidský mozek reaguje rychleji na tělesné podněty než na složité informace. Je to instinktivní.
- Délka pozornosti – kontroverze a provokace drží lidi déle na obrazovce. Ano, nemusí to platit přímo o vás, ale v globálu to tak je.
- Komentáře a pokud možno konflikty – emoce (pozitivní i negativní) generují interakce a ty algoritmus vyhodnocuje jako „zajímavý obsah“. Zkrátka a dobře, čím víc komentářů pod článkem, tím lépe. Ať už chceme nebo ne, obvykle to funguje tak, že člověk, který chce cokoliv pochválit, zanechá příspěvek jeden, a ten, kterému se něco nelíbí nebo se chce vyloženě pohádat, se tématu drží déle a reaguje více. Je to jako s recenzemi. Spokojený člověk ji napíše občas, nespokojený vždycky. Někde jsem slyšela, že je poměr 1:10. Tzn. že ze spokojených lidí napíše recenzi jen jeden. Smutné, že nám dobré věci leckdy nestojí ani za komentář.
- Reklamní model – platformy vydělávají na čase, který tam trávíme. Ne na kvalitě obsahu. A jsme zase u toho, co nás zaujalo, viz bod 2.
Dá se s tím vlastně něco dělat? Naštěstí ano
To ale neznamená, že jiná cesta neexistuje. Jen je pomalejší. Organická. A vyžaduje komunitu se znalostmi, ne jen náhodné publikum. Pokud jste jen normální uživatelé, můžete si zachránit nervy díky několika chytrým akcím. A pokud jste tvůrci, můžete tuhle cestu svým sledujícím doporučit. Nebude to sice hned (podle mých zkušeností se rychleji vylazuje Instagram, Facebooku to trvá déle – jiné zkušenosti nemám).
Takže co s tím? Jak si personalizovat Facebook a Instagram, aby nám nevnucovaly to, co nechceme? Je to takový čtyřbodový úkolníček, který se vyplatí odškrtávat pěkně postupně a pravidelně.
- Aktivně skrývat obsah, který nechcete vidět (klikněte na tři tečky v rohu a zvolte Skrýt / Nezajímá mě). Jen pouhé odsunutí příspěvku nahoru nestačí.
- Musíte také klikat vědomě na to, co chcete podporovat. Algoritmus si všímá každé interakce. Příspěvek opravdu rozklikněte, nečtěte ho jen na hlavní stránce FB nebo IG. A nechte pod ním nějaký komentář, i kdyby to měl být jen smajlík. Tlačítko To se mi líbí se samozřejmě také počítá, a ty nejlepší si dejte i do uložených. A občas se k nim vraťte. I tam se totiž algoritmus kouká.
- Pročistěte sledované účty. Odhlaste se od profilů, které se vám nelíbí.
- A hned vzápětí si vytvořte seznamy oblíbených účtů – Instagram i Facebook umožňují prioritní zobrazování. A cíleně na ně klikejte. Fakt. Nespoléhejte se na to, co vám náhodně vyhodí vaše „socky“, ale jděte tomu aktivně naproti.
A rozhodně omezte doomscrolling. Čím méně bezmyšlenkovitého scrollování, tím méně budete svůj algoritmus krmit náhodnými impulzy. Ano, tak jednoduché to je.
Takže pokud chcete, aby se vám zase zobrazovaly vaše oblíbené Šumavské skleněnky nebo cokoliv jiného, nenechte tvůrce, aby se vám museli podbízet. Naopak. Ukažte algoritmu, zač je toho loket. A řekněte o tom také co nejvíce lidem. Čím méně náhodného scrollování, tím více cíleného obsahu. Ano, tak prosté to je. Jakmile si zase svůj algoritmus ochočíte, můžete se ke své továrně na dopamin zase vrátit. Tedy pokud vám to ještě bude stát za to. Dost možná zjistíte, že se bez toho dokážete skvěle obejít.
P.S. Za pomoc bych chtěla poděkovat i svému synovi, který mě poprvé navedl na to, jak si ty „socky“ ochočit a čeho se vyvarovat :)
P.P.S: Do nadpisu jsem původně chtěla dát údernější slovo. Ale zaprvé by mi to asi neprošlo a za druhé bych nejspíš nasedla přesně na ten rage-baiting, o kterém píšu.
Zdroje info: Autorský text
https://www.facebook.com/reel/1419845562970960– původní reel Šumavské skleněnky
https://www.youtube.com/watch?v=SclvfzDHPjA– něco k továrně na dopamin. Pro změnu tip od dcery. Nenechte se odradit trochu divokým projevem, tenhle chlapec má pravdu :)
