Článek
6. května 1937 se německá vzducholoď LZ 129 Hindenburg proměnila během několika desítek sekund v hořící kostru. Za minutu bylo po všem, za minutu vyhaslo 36 lidských životů. Katastrofu ovšem tehdy vcelku náhodou sledovaly desítky novinářů – a jejich záběry obletěly celý svět. Že tentokrát na palubě luxusní vzducholodi neuhořeli všichni cestující a členové posádky, byl vlastně zázrak.
Létající palác dlouhý jako Titanic
Ve 30. letech byla Hindenburg symbolem technického triumfu. Takový létající hotel, do kterého se rozhodně nedostal každý. Téměř čtvrt kilometru dlouhý kolos nabízel nebývalý komfort: dvoupodlažní interiér, kajuty se sprchami, jídelnu, promenádu i kuřácký salón. Cestující museli mít zkrátka na svých cestách veškeré pohodlí. O provoz se starala společnost Deutsche Zeppelin-Reederei, která chtěla ze vzducholodí udělat běžný způsob dálkové dopravy. A vypadalo to, že se jí to i podaří. Během prvního roku se na její palubě svezlo okolo 1 600 cestujících a Hindenburg překonal přes 300 000 kilometrů.
Ještě v plné síle
Jenže to celé mělo ve skutečnosti malý háček. Stroj vážil kolem 200 tun a aby se udržel ve vzduchu, potřeboval přibližně 200 000 kubíků nosného plynu. Původně se počítalo s bezpečnějším héliem, jenže doba podobným experimentům nepřála – Spojené státy totiž jeho vývoz tehdy zakázaly. Volba tak padla na levnější – a vysoce hořlavý – vodík. A právě to se ukázalo jako osudové.
Několik vteřin, které změnily historii
K tragédii došlo při přistávání na základně Naval Air Station Lakehurst v americkém New Jersey. Krátce poté, co se kotevní lana dotkla země, vyšlehly v zadní části plameny. Oheň se šířil šokující rychlostí, za 30 až 40 sekund bylo po všem. Ano, jen tak málo času uplynulo od vyšlehnutí prvního plamene po zhroucení celé konstrukce. Zahynulo tehdy 36 lidí – 13 cestujících, 22 členů posádky a jeden muž z pozemního personálu. Vzhledem k rozsahu požáru je až neuvěřitelné, že obětí nebylo víc.
Hangár
Margaret měla neuvěřitelné štěstí
U všeho tehdy byli novináři a neuvěřitelné záběry tehdy obletěly svět a spolu s nimi i stejně neuvěřitelné příběhy šťastně přeživších cestujících. Největší šok asi všem připravila Margaret Matherová, cestující na palubě první třídy. Když se loď začala vznášet nad přistávací plochou a náhle vzplanula, nacházela se zrovna v salonu. Oheň se šířil extrémně rychle – během půl minuty byla konstrukce v jednom ohni. A ona sama se doslova ztratila v plamenech.
Zpevněná konstrukce v místě, kde zrovna pobývala, jí ale skvěle pomohla. Podle dobových svědectví se dostala z interiéru ven ve chvíli, kdy se trup už bortil, což je docela dobře možné. Někteří přeživší popisovali, že podlaha se pod nimi propadla a oni doslova „vypadli“ z hořící konstrukce na zem. U Margaret to prý bylo jiné. Když se plameny rozestoupily, ona doslova vyšla z trosek. Víceméně nezraněná, jen s lehčími popáleninami a trochu otřesená. Přesto přežila – a to navzdory tomu, že byla prakticky obklopena ohněm.
Interiéry
Irene přišla o manžela. Obětoval se pro děti
A pak je tu ještě Irene Doehner. Ta cestovala na palubě Hindenburgu společně s manželem Ernstem a dvěma malými syny. Rodina se právě vracela z Evropy do Spojených států a cestu luxusní vzducholodí brali jako jakési pohodlné zakončení jejich cizokrajného pobytu. Nikdo z nich tehdy netušil, že během několika desítek sekund se promění v boj o život.
Když začala vzducholoď hořet, Doehnerovi byli ve své kajutě. Podle pozdějších výpovědí se ozval náraz, následoval prudký náklon a vzápětí se všude objevily plameny. Ernst Doehner podle Ireny otevřel dveře kajuty a když uviděl oheň šířící se chodbou, okamžitě se rozhodl. Nejdříve vyhodil prvního syna, řekl Irene, ať skočí za ním, a vzápětí vyhodil i druhého.
Už v plamenech. Podle AI, ale vystihla to za mě docela dobře.
Loď se v tu dobu nacházela jen několik desítek metrů nad zemí, tak šance na přežití byly vysoké. Plameny ale byly příliš rychlé – sám už za svou rodinou uskočit nestihl. Irene dopadla na zem z výšky několika metrů. Utrpěla zranění a šok, ale přežila. Oba její synové také. Mimochodem, oba je přežila – zemřela až v roce 2015 jako poslední přeživší katastrofy Hindenburgu.
Ze zbývajících vzducholodí se stala letadla
Dodnes neexistuje stoprocentně potvrzená příčina toho, co celou katastrofu způsobilo. Nejčastěji se mluví o výboji statické elektřiny. Vlhká kotevní lana mohla vytvořit vodivou cestu mezi zemí a konstrukcí vzducholodi, pak už k celé tragédii stačila jen jedna jediná jiskra…
Po nástupu války rozhodl nacistický pohlavár Hermann Göring o sešrotování zbývajících strojů a hliník z jejich konstrukcí posloužil k výrobě letadel. A vzducholodě jako takové už se na výsluní nikdy nevrátily.
Zdroje info:
https://openverse.org/image/7a64105b-7442-4ff2-bb5b-77d6806ba8f1?q=hindenburg&p=27
https://openverse.org/image/fd14beed-a049-47f2-bd7a-b0f8e490719c?q=hindenburg&p=2
https://openverse.org/image/76c6d3aa-ba62-447f-8787-3d369c36539c?q=hindenburg&p=13
