Článek
Choval takzvané polydaktylní kočky, tedy chlupáče s více prsty na tlapkách, než je obvyklé. Právě po něm se jim dodnes říká Hemingwayovy kočky. Jenže to bezpochyby zajímavé, nicméně bohužel ne tak nevinné, jak by se mohlo zdát.
Kočky s více prsty a silnou osobností
Zatímco běžná kočka má na předních tlapkách pět prstů, Hemingwayovy kočky jich mívají šest, někdy i víc. Právě proto vypadají, jako by měly „palce“, což jim dává neobvykle lidský vzhled. Nejde o žádnou nemoc, ale o dědičnou genetickou odchylku, která kočkám nijak neubližuje.
Naopak. Díky širším tlapkám se podle pozorování svých majitelů pohybují lépe a stabilněji, skoro jako by měly palčáky. Hemingway na nich obdivoval hlavně jejich samostatnost a klidnou povahu. V některých obdobích prý choval klidně padesát až šedesát koček najednou, což už je slušná smečka. Někteří v nich viděli znetvořené kusy, jiní prostě jen trochu zvláštní mazlíčky. A jak to vlastně všechno začalo?
Hezké nebo příšerné? Na to se názory různí
Námořní dárek aneb jak se zrodila kočičí legenda
Všechno začalo ve 30. letech 20. století, kdy Hemingway dostal od námořního kapitána Stanleyho Dextera bílou kočku se šesti prsty. Ta se jmenovala Snow White a velmi brzy se stala zakladatelkou celé linie. Tehdy se totiž na nějakou kočičí antikoncepci nebo kastraci moc nehrálo. Kočky byly prostě kočky a ty se množily. Kdo nechtěl topit koťata, měl za chvíli o zábavu postaráno. V Hemingwayově domě v Key Westu se tak kočky množily docela volně – a protože gen pro polydaktylii je dominantní, velmi rychle se v celé populaci rozšířil.
Ale pojďme se ještě zastavit nad tím, proč se první šestiprstá micinka dostala ke známému spisovateli přímo z moře, aby se tak řeklo. Pro námořníky totiž nebyli tihle zvláštní chlupáči žádnou raritou. Už v koloniálních dobách se plavily na lodích z Evropy do Ameriky. Nejen že skvěle lovily krysy (což by koneckonců zvládly i docela obyčejné kočky), ale díky větším tlapkám se lépe udržely na kluzké palubě. Navíc se věřilo, že přinášejí štěstí a chrání loď před neštěstím. Tak mít takovou kočku na palubě představovalo zkrátka a dobře veskrze dobré znamení. Není divu, že si jich námořníci považovali, starali se o ně – a občas některou z nich darovali obzvlášť dobrým přátelům.
Ernest Hemingway osobně
Hemingway svoje kočky miloval – pamatoval na ně i v závěti
Jak už bylo poznamenáno výše, jakmile se v Hemingwayově domácnosti objevila první polydaktylní kočka, bylo jen otázkou času, kdy se zvláštní gen rozšíří napříč populací. Kočky se množily, generace přibývaly a víceprsté tlapky se staly běžnou součástí jeho domácnosti. A to až do té míry, že dnes jde o opravdu unikátní populaci. A protože mají tyhle kočandy původ právě u slavného spisovatele, jsou za ně milovníci koček ochotní zaplatit i desítky tisíc – samozřejmě v dolarech. A nemusí jít jen o kočky z jeho „domovské“ populace. Naopak – ceněny jsou všechny kočičky se šesti a více prsty.
Ony typické „palčáky“
Navíc dostat se k pravé Hemingwayově kočce opravdu není snadné. Jeho dům v Key Westu totiž stojí dodnes. Je vystavěný ve španělském koloniálním stylu a od 60. let otevřený veřejnosti jako muzeum. A kočky jsou jeho nedílnou součástí. Spisovatel na ně totiž ve své poslední vůli myslel a přikázal, aby o ně bylo vždy dobře postaráno. V současnosti zde žije zhruba šedesát koček, většina vykastrovaných, a přibližně polovina z nich má více prstů. Volně se procházejí zahradou, polehávají na verandách a působí, jako by jim dům pořád patřil.
Jedna ze současných obyvatelek Hemingwayova domu
Polydaktylie není tak nevinná, jak vypadá
Zatímco běžná kočka z útulku stojí pár stovek, polydaktylní koťata s „hemingwayovským rodokmenem“ se prodávají opravdu draze. Platí se hlavně za:
- neobvyklý vzhled,
- historický příběh,
- a pocit výjimečnosti.
Na sociálních sítích mají tyto kočky statisíce sledujících a když se dobře rozhlédnete, zjistíte, že se čas od času objevují i v reklamách nebo v nejrůznějších módních kampaních. Jejich „rukavičkové tlapky“ jsou považovány za ikonické a chtěl by je zkrátka a dobře každý.
Ovšem i když polydaktylie sama o sobě není nemoc a většinou kočkám život nijak nekomplikuje, problém nastává docela jinde. Někteří lidé vidí v takových kočkách znetvořené mrzáky a nezachází s nimi zrovna hezky.
A jiní v tom zase vidí prachsprostou příležitost k zisku. Kočky s kýženou deformací tak cíleně množí, a to bez ohledu na jejich zdraví. Je to podobné jako s přešlechtěním u psů a dalších zvířat. Pokud stále dokola množíte poměrně úzkou skupinu jedinců, začnou se nakonec objevovat různé deformace, geneticky podmíněné nemoci a podobně. Je tak docela dobře možné, že Hemingwayovy kočky už brzy o svou slávu přijdou. Nikdo se totiž nebude chtít dívat na chlupaté „šerky“, jejichž jedinou „krásnou devízou“ je trochu jiný počet prstů.
Měly by zůstat tím, čím jsou – raritou. Pokud tedy o koupi nějaké takové uvažujete, dobře si prověřte, od koho vaše vysněné kotě pochází. Je to to nejmenší, co můžete pro tyhle úžasné tvorečky udělat.
Zdroje info:
https://www.themarkerkeywest.com/blog/discovering-the-legacy-of-hemingways-six-toed-cats-in-key-west
https://www.hemingwayhome.com/our-cats
