Článek
Pod trošku mazlivou přezdívkou Sušenkový žralůček se ukrývá žraloček brazilský, odborně Isistius brasiliensis. A přezdívku „cookiecutter“ si vysloužil podle toho, že svým obětem doslova vykusuje kolečka, jako by pracoval s formičkou na cukroví. A co je horší, nedělá to jen rybám.
Lovec, který hraje opravdu povedené divadlo
Tenhle žraloček je mistr klamu. A to nejen díky svému nenápadnému vzhledu. Ve tmě dokáže jemně světélkovat a působí tak na své okolí jako hejno drobných rybek nebo většího krilu. Ale lovec, který se pod tímhle klamem vydá za vidinou snadné večeře, má smůlu.
Ve zlomku vteřiny se k němu totiž tenhle žralůček přisaje, roztočí se kolem vlastní osy a ostrými zuby vyřízne kus masa o průměru několika centimetrů. Je to taková bleskovka, že oběť mnohdy ani neví, odkud to přišlo, jak se říká. Prostě přijde, kousne si a zmizí. Tomuhle způsobu obživy se mimochodem říká ektoparazitismus a v žraločím světě je to spíš rarita.
Cookie chrup ve vší parádě
Nejen velryby, ale i sépie a námořní technika
Když zrovna není po ruce větší cíl, vezme zavděk i menšími živočichy. Sépie nebo jiné hlavonožce klidně spolkne celé, když to jinak nejde. A občas se pustí i do věcí, které byste od žraloka fakt nečekali.
V 70. letech se američtí námořníci divili, proč se jejich ponorky vracejí do přístavu s podivnými dírami v gumových částech sonarů. Chvíli to vypadalo na působení nějaké tajné zbraně nepřítele a byly kolem toho tehdy i docela manévry. Jenže pak někoho napadlo podívat se pořádně. A bylo jasno. Viníkem byl právě žraloček brazilský. Podobný problém se opakoval i u podmořských kabelů v 80. letech. Řešení? Zesílení skelnými vlákny. Na ty už síly parybího sabotéra nestačily.
Tuleň po útoku. To muselo bolet
A co lidé, máme se bát?
Útoky na člověka jsou vzácné, ale pár případů už se stalo. Nejčastěji šlo o lidi plavající v noci po ztroskotání lodí, kdy si je žralůček zřejmě spletl se svou běžnou kořistí. O jeho autorství nebylo pochyb – prozradily ho charakteristické kruhové díry ve tvaru populárních sušenek cookies. Známý je i případ maratonského plavce Mikea Spaldinga, kterého v roce 2009 tenhle zákeřník napadl při přeplavání průlivu u Havajských ostrovů.
Zranění, která utrpěl, se hojila dlouhé měsíce, ale přežil bez trvalých následků. Naštěstí. Alespoň tohle jeho pověst brazilského žralůčka trochu vylepšuje. Být to některý z jeho větších a drsnějších příbuzných, Spalding by nám své zkušenosti už nejspíš nevyprávěl.
Půl metru dravé divokosti
Žraloček brazilský dorůstá sotva půl metru, takže není velký problém ho přehlédnout. Jen do doby, než na vás vycení svoje zuby, ty jsou totiž uzpůsobené přesně na jeho „vykrajovací“ styl lovu přímo skvěle. Spodní jsou totiž větší než horní a skvěle do sebe zapadají.
Navíc se tenhle pradávný tvor přes den drží v hloubkách kolem jednoho kilometru a k hladině vyráží hlavně v noci. Proto o něm lidé dlouho skoro nevěděli – jen pár nešťastných rybářů mluvilo o záhadném fantomovi, který si z nich občas jen tak mimochodem ukousl. Až moderní věda nám umožňuje tenhle prazvláštní postrach oceánů pořádně poznat.
Zdroje info:
