Článek
Tito ptáci, kteří se zrodili s opravdu prastarým dědictvím (koneckonců, dnes už spolehlivě víme, že jde vlastně o přeživší dinosaury), se vyskytují především v Indonésii, na Nové Guineji a v severovýchodní Austrálii, kde se bez problémů vpletli do gobelínu divoké přírody. I když mají ve svých ekosystémech stejné místo jako ostatní ptačí kolegové, kasuáři se vyznačují nesmírně silnými končetinami a neochvějným odhodláním bránit své teritorium. Zobák k tomu ale nepoužívají – nebo jen občas.
Drápy vás dokážou opravdu zdevastovat
Klíč k jejich smrtící síle se totiž skrývá v nohách, které navíc zdobí drápovité výrůstky, jež měří téměř 5 cm, přičemž prostřední dráp dosahuje ohromující délky 12 cm. Tyto dýkovité drápy, schopné zasadit smrtelné rány, mohou způsobit smrt jediným rychlým úderem.
Ve chvílích ohrožení je kasuár opravdu rychlý. Skokem se vrhne do zuřivého útoku. Úder, který vyvine, je tak obrovský, že se obětí jeho smrtící síly mohou stát i větší dravci nebo i neopatrní dobrodruzi. Pokud se však někdo domnívá, že útěk je schůdnou strategií, rychlost kasuára takové naděje zmaří. Tito tvorové mohou totiž sprintovat rychlostí až 50 km/h, což z nich dělá skutečně nebezpečného protivníka. Schválně – zkuste si běžet takhle rychle.
Nebezpečnost kasuára se neomezuje jen na jeho fyzickou zdatnost; má také jedinečný vzhled, který vás dokáže vyděsit raz dva. Kasuár je až metr vysoký, má duhově modrou kůži, na hlavě helmu a hrubé černé peří a působí tak opravdu impozantním dojmem.
Rozumným turistům nebezpečí nehrozí
Navzdory potenciálně fatálním následkům střetu s kasuárem nejsou tito ptáci ve své podstatě agresivní. Jejich útoky jsou především poslední možností, která je vyhrazena pro případy, kdy někdo ruší jejich teritorium nebo přímo je samotné.
Ovšem s tím, jak lidé stále častěji zasahují do jejich přirozeného biotopu, jsou tato nebezpečná setkání stále častější – a v zoo by mohlo vzhledem k nerozumu některých návštěvníků dojít k nějakému neštěstí opravdu snadno. Takže až příště uvidíte ohradu s kasuárem, mějte na paměti, že to, kvůli čemu je nebezpečný, není primárně jeho zobák – jakkoliv vypadá hrozivě. Smrtící úder může přijít docela odjinud.
Život ptáků, David Attenborough, Práh, 2012
