Vlákna z obřích škeblí jen pro elitu, prodej se trestal. Vzácné mořské hedvábí dnes skoro zmizelo

Třeba bavlna tak jemná, že celé sárí prošlo prstenem, nebo vlákna sklízená z mušlí na mořském dně.

Historický dhácký mušelín měl podle Smithsonian Magazine hustotu 800 až 1 200 nití na 2,5 cm (palec). Běžný moderní mušelín? Čtyřicet až osmdesát. Rozdíl není dvojnásobný ani trojnásobný, je desetinásobný. Celé sárí z této látky údajně vážilo tak málo, že prošlo snubním prstenem, a bengálští básníci mu říkali „tkaný vzduch“.

Zánik dháckého mušelínu zavinil systémový ekonomický tlak. Britská Východoindická společnost postupně svázala bengálské tkalce výhradními smlouvami, uvalila vysoká cla na hotový mušelín a zároveň zaplavila indický trh levnými průmyslovými textiliemi z Manchesteru. Traduje se i legenda o tom, že tkalcům byly řezány prsty, aby nemohli příst, solidní historické doklady pro ni ale chybí. Co doložené je: původní odrůda bavlny phuti karpas, jediná dostatečně jemná pro tuto práci, se z praxe ztratila. A s ní odešlo i know-how, které se předávalo z ruky do ruky, z generace na generaci.

Dnes v Bangladéši běží pokusy o obnovu. Vědci hledají genetické stopy phuti karpas, nová hybridní sárí se prodávají za desítky tisíc korun. Ale i autoři obnovy přiznávají, že rekonstruují materiál, ne celý svět, ve kterém vznikal. Ale nejde o jedinou zaniklou látku, o které chci dnes psát.

Na dně Středozemního moře žije mlž Pinna nobilis, dorůstající přes metr. Z jejích bysových vláken, jemných nití, kterými se kotví ke dnu, se po tisíciletí tkala jedna z nejcennějších textilií starověku. IUCN potvrzuje, že bysus byl obchodován jako materiál nejvyšší hodnoty. Hotová tkanina měla zlatavý lesk, byla lehčí než hedvábí a extrémně odolná.

Dnes je Pinna nobilis kriticky ohrožená. Od roku 2016 ji decimuje masová mortalita způsobená parazitem a populace v celém Středomoří se zhroutily. Surovina prakticky neexistuje. A řemeslo? Na ostrově Sant'Antioco na Sardinii žije Chiara Vigo, považovaná za poslední žijící mistryni tkaní bysu. Na své oficiální stránce vysvětluje pravidlo, které tradici provází: bysus se neprodává ani nekupuje. Lze ho jen darovat nebo přijmout. Není to jen kulturní zvyklost, je to posvátný slib předávaný z generace na generaci. Její práce jsou vystavené v muzeu v Sant'Antiocu, exempláře se nacházejí i v Basileji a Římě.

Zdroj:

https://www.instagram.com/reel/DRMn4epD1wj/

Encyklopedie textilních materiálů, Gail Baugh, 2012, Slovart