Článek
Jean-Baptiste Carrier dorazil do Nantes v říjnu 1793 jako vyslanec pařížského Konventu s jediným úkolem: zlomit odpor Vendée a vyčistit město od „nepřátel revoluce“. Věznice praskaly ve švech. Tisíce vendéeských zajatců, kněží, řeholnic a podezřelých se tísnily v celách, kde řádil tyfus. Gilotina pracovala pomalu, jeden odsouzený za druhým, s rozsudkem a protokolem. Carrier potřeboval rychlejší metodu. Našel ji v řece.
Bárky na temné vodě byly rozsudkem
První hromadné topení se odehrálo pravděpodobně v noci ze 16. na 17. listopadu 1793. Devadesát kněží, kteří odmítli přísahat na občanskou ústavu, bylo naloženo na bárku vyvezenou doprostřed Loiry. Plavidlo mělo vyražená prkna nebo otevřené zátky. Potopilo se i s lidmi uvnitř. Kdo se pokusil plavat, toho posádka doprovodných člunů srazila vesly nebo šavlemi zpět pod hladinu.
Jean-Baptiste Carrier
Během následujících měsíců se scénář opakoval – podle tehdejších zápisů sedmkrát až jedenáctkrát, s odhadem obětí mezi tisícovkou a necelými čtyřmi tisíci. Širší odborná literatura uvádí rozpětí až kolem 4 800 mrtvých. Přesné číslo dnes nikdo nezná. Jisté je, že proud vracel těla zpět k městu a obyvatelé Nantes nacházeli mrtvoly na březích i v rybářských sítích.
Perverze jménem „republikánské svatby“
Mezi všemi hrůzami nantského teroru se do kolektivní paměti nejhlouběji vryly takzvané mariages républicains, republikánské svatby. Podle tehdejších svědectví a pozdějších obvinění šlo o svazování nahého muže a ženy dohromady před svržením do řeky (často šlo právě o řeholníky a řeholnice, na které měl Carrier spadeno nejvíce). Cynický název pracoval s převrácením občanského obřadu v akt ponížení a smrti.
Lidé věděli, ale neřekli nic
Část obyvatel města topení tolerovala. Čerstvá paměť vendéeského útoku na Nantes z léta 1793, kdy povstalci málem dobyli město, živila pocit oprávněné odplaty. Většina obětí navíc nebyla místní, šlo o zajatce z vendéeského venkova, cizí kněze, lidi bez tváře a bez přímluvce. A nad vším visel strach. Koneckonců – ten, kdo by protestoval, riskoval, že skončí na příští bárce.
Strůjce ohavných vražd sám skončil pod gilotinou
Thermidorský převrat v červenci 1794 smetl Robespierra a otevřel cestu k vyúčtování. Carrier byl odvolán z Nantes už v únoru, ale teprve po pádu jakobínů se proti němu obrátila politická vůle. U Revolučního tribunálu se hájil tvrzením, že měl na starosti hlavně zásobování a o popravách věděl málo. Svědci z Nantes, včetně lidí z jeho vlastního okruhu, vypovídali jinak. 16. prosince 1794 položil hlavu pod gilotinu – ten samý nástroj, který podle něj v Nantes pracoval příliš pomalu.
Zdroj:
https://www.persee.fr/doc/dhs_0070-6760_1989_num_21_1_1726_t1_0506_0000_2
https://patrimonia.nantes.fr/home/decouvrir/themes-et-quartiers/noyades.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Jean-Baptiste_Carrier
