Článek
Ochranáři poprvé oslovují širokou veřejnost – zahrádkáře, chalupáře i náhodné okolojdoucí s chytrým telefonem – s prosbou o příspěvek k monitorování expanze tří nepůvodních druhů. Zdravotní riziko nehrozí: sekáči nepatří mezi pravé pavouky, nedisponují jedovými žlázami a člověku nijak neublíží. Ekologický rozměr je však závažný. Tyto zavlečené druhy obsazují fasády domů, obvodové zdi i soukromé pozemky, čímž vytvářejí tlak na čtyři desítky domácích příbuzných druhů. A právě nyní, na sklonku léta, vrcholí období jejich nejvyšší aktivity.
Tři aktéři, tři různé příběhy
Výzva konkrétně jmenuje tři zástupce. Sekáč Canestriniho (Opilio canestrinii), pocházející pravděpodobně ze Středomoří, se na našem území vyskytuje nejdéle – zhruba dvě dekády. Databáze České arachnologické společnosti u něj registruje 86 záznamů napříč 80 mapovými čtverci po celé republice, převážně v městských oblastech teplejších regionů. Postupně však proniká i do vyšších nadmořských výšek a přirozených ekosystémů.
Druhým zástupcem je Leiobunum sp. A, temně zbarvený sekáč s bronzovým odleskem a mimořádně dlouhými končetinami, jenž pravděpodobně pochází ze Střední Ameriky. V Česku byl poprvé zaznamenán roku 2021 ve Vlkoši na jižní Moravě. Do roku 2025 přibyly další lokality jako Nasavrky, Hlavatce, Nový Jičín, Hranice, Pacov, Pelhřimov, Jihlava nebo Zahrádky. Pozoruhodným společným jmenovatelem je fakt, že značná část pozorování pochází z logistických center, stavebnin a skladů palet.
Sekáč větvičkový (Dicranopalpus ramosus)
Třetím a nejmladším přírůstkem je sekáč větvičkový (Dicranopalpus ramosus). V západní Evropě se během šesti desetiletí rozšířil po téměř celém kontinentu od Portugalska až po Skandinávii. V České republice jsou dosud zdokumentováni pouze dva samci – jeden ze stěny Valdštejnské jízdárny na pražské Malé Straně, druhý z průmyslového areálu firmy Voestalpine ve Vyškově. Oba objevy pocházejí z roku 2024 a autoři odborného článku v časopise Acta rerum naturaliumzdůrazňují, že dva zachycení jedinci zatím neznamenají trvale usazenou populaci. Což ale samozřejmě neznamená, že tu nejsou i další jedinci.
Jak je rozpoznat? Zvládne to i laik
AOPK k této akci připravila názorný přehled s klíčovými poznávacími znaky. Sekáč Canestriniho dorůstá délky těla 6–8 mm a vyznačuje se nepřehlédnutelně oranžovými kyčlemi. Leiobunum sp. A bezpečně identifikujete podle tmavé fyziognomie s bronzovým nádechem a končetin, které jsou i na poměry sekáčů neobvykle dlouhé. Sekáč větvičkový je drobnější (3,5 až 6 mm), nese typický výrůstek na makadlech a v klidové pozici roztahuje nohy do stran, což žádný z původních českých druhů nedělá.
Konečné určení druhu leží na přírodovědcích. Od veřejnosti organizátoři očekávají pouze:
- Ostrý snímek jedince (ideálně i s okolním prostředím).
- Přesné datum pozorování.
- Co nejdetailnější lokaci – GPS souřadnice, adresu, špendlík v mapě nebo výstižný slovní popis.
Záznamy lze odesílat prostřednictvím mobilní aplikace BioLog, globální platformy iNaturalist nebo přímo e-mailovou zprávou kontaktnímu odborníkovi AOPK Ondřeji Machačovi. Odchyt zvířat ani jejich likvidaci ochranáři nepožadují.
Proč má význam nahlásit i jediný exemplář
Mechanismus včasného varování spoléhá na jednoduché pravidlo: nejefektivnější a finančně nejméně náročná obrana proti biologickým invazím spočívá v jejich zachycení v počáteční fázi. Jakmile se cizorodý druh plně uchytí a rozroste, náklady na zásah narůstají geometrickou řadou a naděje na regulaci dramaticky klesá. V případě těchto sekáčů se Česko nachází právě v tomto počátečním okně, kdy hraje klíčovou roli všímavost veřejnosti.
Pro ilustraci: u sršně asijské již v Česku funguje pohotovostní protokol. AOPK úzce kooperuje s hasičskými sbory na odstraňování hnízd; od roku 2023 byla zlikvidována dvě hnízda vedle dalších jednotlivých nálezů. U sekáčů podobný razantní postup zatím nehrozí, avšak právě proto je nynější časové okno tak důležité. Poznatky ze západní Evropy ukazují, že zavlečení sekáči v městské zástavbě formují nová společenstva a postupně mění rovnováhu mezi druhy. A to nebývá dobře.
Sekáč Canestriniho (Opilio canestrinii)
Kamiony, palety i cestovní zavazadla
Jakým způsobem k nám tito tvorové ze Středomoří, severní Afriky a Střední Ameriky pronikli? Hlavním vektorem je mezinárodní přeprava. U vyškovského nálezu sekáče větvičkového odborníci předpokládají dálkový převoz nákladním automobilem. V případě pražského exempláře přichází v úvahu osobní vůz, zavazadlo turistů, dovozové sazenice či stavební materiál. Leiobunum sp. A se zase systematicky objevuje v blízkosti logistických uzlů. Širší evropská data jednoznačně potvrzují přímou úměru mezi hustotou dopravních tepen a výskytem nepůvodních druhů. Klimatická změna pak působí jako akcelerátor: mírnější zimy umožňují přežití teplomilných organismů, které by ještě před dvěma dekádami středoevropskou zimu nepřečkali.
Září představuje u sekáče větvičkového období, kdy dospělí jedinci vykazují nejvyšší aktivitu. Pokud v následujících týdnech na omítce domu či zahradní zídce spatříte neobvyklého sekáče s charakteristicky rozloženýma nohama, držíte v rukou víc než jen přírodovědnou zajímavost – máte potenciálně první dílek mozaiky, jež rozhodne o tom, zda se z ojedinělých pozorování stane plnohodnotná invaze, nebo zůstane jen u přechodného výkyvu. Je to na vás.
Zdroj: Autorský text
