Článek
Při prvním pohledu lidský mozek marně hledá známou kategorii. Panna Marie trůní jako socha vyřezaná z alabastru, přičemž její pleť vykazuje tak bledý odstín, že působí téměř nepřirozeně. Jedno ňadro zůstává odhalené, dokonale kulaté – nikoli podle anatomických pravidel, nýbrž dle přísné geometrie.
Dítě na jejím klíně nepije, ani se neusmívá; místo toho ukazuje ukazovákem mimo výřez obrazu. A kolem trůnu se shlukují nebešťané redukovaní na ploché bloky červeně a modře, bez stínování, bez prostorovosti, bez jakékoli snahy o vytvoření iluze hloubky. Toto není náhodný výstřelek. Jde o jedno z nejpromyšlenějších děl pozdního středověku.
Pět rovin jediného díla
Jean Fouquet, dvorní malíř francouzského panovníka Karla VII., vytvořil Madonu obklopenou serafíny a cherubíny kolem let 1450–1455 jako pravé křídlo takzvaného Melunského diptychu. Levá část, jež je dnes k vidění v berlínské Gemäldegalerie, zachycuje královského pokladníka Étienna Chevaliera ve společnosti svatého Štěpána.
Jean Fouquet
Obě desky byly původně propojeny panty a sloužily jako zavírací oltářní obraz v kolegiátním chrámu v Melunu.
Neobvyklost pravého panelu nevězí v jediné podivnosti, nýbrž v prolínání několika vrstev, které se navzájem umocňují:
- Ikonografická: Marie představuje Královnu nebes, obklopenou dvěma nejvyššími andělskými chóry podle hierarchie Pseudo-Dionysia. Šest rudých serafínů symbolizuje lásku a oheň, tři modří cherubíni ztělesňují čistotu a vzduch.
- Portrétní: Na obraze je s největší pravděpodobností vyobrazena Agnès Sorel, milenka Karla VII.. Vysoké vyholené čelo, dobový dvorský šat i hermelínový plášť korespondují s dochovanou hrobovou bustou Sorel v Loches.
- Politická: Červená a modrá barva andělů současně představují barvy Paříže, zatímco křídový tón pleti a hermelín odkazují ke královské symbolice. Dílo lze vnímat jako oslavu Francie a monarcheského majestátu.
- Diptychová: Dítě gestikuluje směrem k levému panelu, kde se Chevalier oddává modlitbě. Donátor směřuje svůj proslov k Madoně. Obě desky spolu vedou tichý dialog napříč prostorem, který je odděluje.
- Technická: Pod portrétem Karla VII. od téhož autora odhalil rentgenový průzkum starší skicu Madony, pravděpodobně předlohu antverpského panelu. Z původního rámu se dochoval jediný smaltovaný medailon: Fouquetova autoportrétní podobizna, dnes uložená v Louvru.
Madonna s cherubíny
Nešlo o náhodný výstřelek
V roce 2017 uskutečnil Getty Conservation Institute ve spolupráci s KMSKA detailní technický rozbor malby. Výsledek překvapil i samotné experty: mezi přípravnou kresbou a finální vrstvou se objevilo jen minimum korekcí. Fouquet měl od prvního tahu štětcem jasnou vizi. Nepřirozeně sférické ňadro, mramorová bělost pleti ani plochá masa andělů bez iluze prostoru tak v žádném případě nevznikly omylem či postupným přemalováváním.
Fouquet záměrně spojil dva světy, které se v 15. století běžně nekombinovaly: nebeskou, nedotknutelnou Matku Boží a konkrétní dvorskou dámu proslulou svou smyslností. Getty tento obraz definuje jako dílo postavené na napětí mezi „zbožností a provokativní erotikou“. KMSKA hovoří o „smyslnosti a posvátnosti v jednom celku“. Ve své době tohle vyobrazení samozřejmě vyvolalo skandál. Nicméně král si s ním snadno poradil. Koneckonců – kdo by mohl něco vyčítat nejvyšší světské mocnosti, že?
Agnes Sorel na jiném obraze od Jean Fouqueta
Rozpadlý celek a jeho další osudy
Melunský diptych se rozpadl dlouho před moderní érou. Melunský kostel prodal dílo již v roce 1775. Levý panel skončil v Berlíně, pravý v Antverpách. Malba na zadní straně berlínské desky se ztratila, když byl panel v minulosti rozříznut. V roce 2017 se obě části poprvé po osmdesáti letech opět sešly na berlínské výstavě (a poté se opět „odloučily“ a vrátily ke svým majitelům).
Mimochodem ještě v 19. století zaznívala doporučení umístit antverpský panel do tmavého kouta. Dnes ho KMSKA uvádí jako jeden z klenotů své sbírky a nabízí k bezplatnému stažení jeho snímek ve vysokém rozlišení.
Zdroj: Autorský text
