Článek
Přesně tak začal i osud malé vlčí slečny, kterou letos v létě našli v Beskydech – podchlazenou, vysílenou a podle odhadů záchranářů sotva čtyřtýdenní. Lesníci ji objevili ve strži, kam se nejspíš skutálela, když se její smečka přesunovala kamsi do klidnějších končin (protože na místě akutálně probíhala těžba dřeva).
Zázrak z Bartošovic zpočátku příliš nadějně nevypadal
Když malou Dorku přivezli do bartošovické záchranné stanice, byl to boj o hodiny. Zvířátko bylo apatické, neudrželo se na nohách a šlo mu doslova o život. Vypadalo to dosti špatně. Pracovníci stanice jí ale věnovali tu nejlepší péči dvacet čtyři hodin denně – infuze, léky, teplo a klid.
Ale jen to samo o sobě nestačilo, obrnit se museli i nekonečnou trpělivostí a vírou v zázrak. Nikdo totiž nevěděl, zda to vlčí miminko zvládne. Ale i když šlo o vůbec první vlče, které stanice za více než čtyřicet let své existence ošetřovala, zázrak se nakonec povedl. Velký podíl na tom měli i odborníci ze všech koutů světa, kteří radili nezkušeným vlčím „prvorodičům“, co a jak.
Za chvíli se ukázalo, že má zachráněné mládě další problém – nepodařilo se totiž vypátrat jeho původní smečku. A právě tady někde vlčí slečna z médií zmizela. Vědělo se, že žije, ale co s ní bude dál, nikdo netušil. Někteří se těšili, že bude mít ČR novou atrakci – koneckonců, kdo by nechtěl vidět (a pohladit si) ochočené vlče? Jiní však namítli, že mnohem šťastnější bude se zvířaty svého druhu. A stejný názor měli i ve stanici.
Dlouhá cesta do Belgie a nový kamarád
Když bylo jasné, že návrat do divočiny nepřipadá v úvahu, začalo pátrání po novém domově. A Dorka ho nakonec našla v belgickém Wolf Conservation Center. Dorka se sice ještě musela na pár týdnů přesunout do karantény v ZOO Dvůr Králové, kde o ni pečovali doslova jako o vlčí princeznu, ale pak se konečně vydala na cestu.
Dnes žije ve velkém výběhu po boku vlka Nuka, který jí dělá společnost. Není to sice volnost beskydských hvozdů, ale je to bezpečí a šance na nový začátek. A doufejme, že se vydaří.
Zdroje info:
