Článek
Je to trochu překvapivé, protože tenhle pták patří spíš na rozbouřené Atlantské (a Severní) moře, a nikoli do středu Evropy. Nicméně jde o první doložené pozorování tohoto druhu na území Česka, takže si díky tomu můžeme odškrtnout milník 405. vyskytujícího se ptačího druhu. Mimochodem, číslo 404 bylo na seznam připsáno teprve nedávno – v roce 2023, kdy se totiž v ČR podařilo doložit výskyt buřňáčka Wilsonova (Oceanites oceanicus), a to díky záchranné stanici v Rudě. Jenže radost střídá starost: vzácný nález teď svádí tuhý boj o život v záchranné stanici Falco v Třebušíně u Litoměřic.
Jak se sem proboha dostal? Je možné, že se svezl
Ale zpátky k našemu jubilejnímu nálezu. Buřňák severní (Puffinus puffinus syn. Procellaria Puffinus) je vyloženě mořský pták – celý rok krouží nízko nad vlnami a do svých hnízdních nor (obvykle situovaných na různých malých ostrůvcích) se vrací zásadně v noci, aby se vyhnul predátorům. Jenže u Děčína pochopitelně žádné moře nemáme – kde se tu tedy vzal?
Možností je víc. Někteří ornitologové „podezřívají“ prudké větry, které v posledních dnech na severomořském pobřeží zuřily, a které mohly vysílené zvíře zavléct hluboko do vnitrozemí. Padla ale i odvážnější varianta: podle ní se mohl před tímhle počasím nalezený pták ukrýt ve škvíře vlakové soupravy, která ho poté z Hamburku odvezla až do Děčína.
Do záchranné stanice Falco odevzdali tohoto ptačího cestovatele přímo nádražáci, což by mohlo napovídat spíše druhé variantě. Ale jistého není nic. Bohužel na tom ptačí nalezenec nebyl příliš dobře, proto dostává léčbu, hydrataci a výživu sondou – jen mořské ryby a krill, nic jiného by jeho žaludek nezkousl.
„Když se k nám dostal, nevypadal dobře, nedokázal se postavit. Krmíme ho sondou,“ popsal vedoucí záchranné stanice Václav Tomšovský. Přes víkend se nicméně jeho stav trochu zlepšil, ale na jedno oko stále nevidí. Rozhodne specializované vyšetření a další dny klidu. U podobných druhů obvykle svede zázraky zejména stabilní teplota a opatrná manipulace. Bohužel u buřňáčka Wilsonova z roku 2023 nic z toho nestačilo. Uhynul krátce po převezení na záchrannou stanici (přesto je v oficiálním přehledu tento jedinec uváděn jako jediný potvrzený záznam buřňáčka Wilsonova v ČR za rok 2023). Tak doufejme, že letošní nalezenec bude mít větší štěstí.
Mimochodem – mám tu jednu zajímavost pro ty, kteří tvrdí, že tohle dříve nebývalo. Věděli jste, že v knize Příroda v ČSSR z roku 1976 najdete i vyobrazení plameňáka? Je to proto, že v té době si čas od času nějaký zalétl i na Pálavu (důkaz ve fotce pod textem). Dnes už se to neděje – ale místo plameňáků tu evidentně máme pro změnu třeba buřňáky.
Plameňák nahoře, druhý zprava
Kdo je buřňák severní: mistr bouří se „solnou žlázou“ a olejem v žaludku
A koho že to vlastně nádražáci na kolejích našli? Buřňák severní je velmi zajímavý pták. Patří mezi zástupce „trubkonosých“ (Procellariiformes). Za tenhle název může jeho výrazný zobák s trubičkami, jimiž vylučuje z těla přebytečnou sůl. Nad mořem létá nízko a úsporně, přičemž velmi dobře využívá poryvů větru podél vln („dynamic soaring“). A poradí si i s predátory – jednoduše na ně vyvrhne svůj žaludeční olej. Je to velmi mastná, leptavá a účinná obrana. Po takové nechutné náloži si málokdo troufne v jeho lovu pokračovat. Do vnitrozemí se ovšem téměř nepouští – právě proto je děčínský případ tak výjimečný.
Ani by tu nepřežil, a právě proto je v plánu jeho návrat do volné přírody – pokud se tedy dostatečně zotaví. Tak doufejme, že se to nakonec povede, i když cesta k tomu bude nepochybně ještě určitě dlouhá.
Zdroj:
Příroda v ČSSR přehled, Jiří Čihař, Práce, 1976
