Článek
Tahle krasavice je jedním z největších hadů v Evropě. A právě u Ohře ukázala genetickou rozmanitost, která v celé Evropě nemá obdoby. Není divu, že vědci z Akademie věd ČR její nález přirovnávají k živé fosilii.
Dvě linie v jedné populaci
Na první pohled se to zdá jako maličkost, ale ve skutečnosti je to opravdu významný objev. Genetické analýzy totiž prokázaly, že část těchto hadů patří k západní genetické linii, zatímco jiné jedince lze zařadit do linie východní. To je naprostý unikát – dosud totiž všechny známé populace v Česku spadaly jen do linie východní.
„Populace tak obsahuje genetickou rozmanitost obou hlavních linií, což je výjimečný případ v celé Evropě,“ vysvětluje Petr Kotlík, vedoucí týmu genetiků z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR. Je tedy možné, že bude v případě nějaké nenadálé události nebo infekce odolnější, což se rozhodně počítá. Podobný objev byl dosud zaznamenán pouze na jediné lokalitě v jižním Bavorsku.
Proč je to tak cenné
Každá z linií se vyvíjela v jiném prostředí – západní v oblastech s vlhkým atlantickým klimatem, východní v sušších částech Evropy. Nu a u nás se prostě tak nějak „slezly“ dohromady. Spojení obou linií v jediné populaci tak může zvyšovat schopnost užovek přizpůsobit se klimatickým změnám.
„Je to jako najít genetickou paměť doby, kdy užovky žily mnohem severněji než dnes a obě linie se potkávaly. Taková výbava může hrát klíčovou roli při dalším šíření druhu v době oteplování,“ doplňuje Kotlík. Na obojí se dokonce tyto užovky označovat jako jakési „živé fosilie“. Ono u lidí to koneckonců není jiné. I my si uchováváme geny všech linií, se kterými jsme se kdy potkali, aby se tak řeklo.
Genetické studie ukazují, že populace v západní Africe (například Yoruba nebo Mende) obsahují přibližně 2 % až 19 % archaického genomu pocházejícího z nějakého neznámého hominina, který se od naší linie oddělil ještě před rozštěpením dráhy vedoucí k moderním lidem a k neandertálcům nebo denisovanům. Těžko říct, jaké geny bychom měli v případě, že bychom o tuto populaci přišli – kdo ví, možná v sobě měli výbavu pro dlouhověkost, silnější srdce, menší agresi… Ale to už se nedozvíme.
Hadi, kterých se bát nemusíme
Ale zpátky k užovkám. Užovka stromová, známá také jako užovka Aeskulapova (mně osobně se tenhle název líbí víc, ale proti gustu), obývá teplé a členité lokality – skalnaté svahy, křoviny nebo kamenné zídky v říčních údolích. Dorůstá přes dva metry, takže vypadá nebezpečně, ale člověku neublíží. Živí se hlavně hlodavci a jinými malými obratlovci. A není ani agresivní – před lidmi se raději schová, útočí jen v nezbytném případě.
Dnes přežívá u nás jen na několika málo místech a patří mezi kriticky ohrožené druhy. Nezbývá tedy než doufat, že nedávný objev u Ohře nám pomůže při její ochraně. Zasloužila by si to.
Zdroj: https://www.reddit.com/r/23andme/comments/1jw2ss9/clearing_up_confusion_about_ghost_dna_and_west/, https://litomericky.denik.cz/zpravy_region/uzovka-stromova-had-poohri-20250826.html, https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/vedci-nasli-v-meandru-reky-ohre-populaci-uzovky-stromove-s-vyjimecnou-genetickou-bohatosti, https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/na-severu-cech-zije-unikatni-populace-uzovky-stromove-364351
