Článek
Že by další z velkých objevů zapomenutých civilizací, o kterém nám někdo zapomněl říct? Ale ať máme kontext – fotografie pochází z odlehlé oblasti Trou au Natron v africkém Čadu. Ano, tomu natronu rozumíte správně. Ale vezměme to pěkně od začátku.
Tvář ze Sahary, která oklame náš mozek
Na první pohled snímek skutečně působí znepokojivě – posuďte sami. Na obrázku jsou zcela jednoznačně dvě tmavé „oči“, světlejší „lebka“ a výrazná „čelist“. Jenže právě tady je třeba vzít trochu zpátečku – nejde o žádnou záhadu, nýbrž o optický klam, který vzniká v naší hlavě.
Tenhle fenomén se nazývá pareidolie a jde o schopnost lidského mozku hledat známé tvary a obličeje v náhodných objektech. Proto vidíme tvář v jakémkoli náhodně vypadajícím mraku nebo třeba v kávové sedlině. Ať hodí kamenem ten, komu se to nikdy nestalo…
Jenže ono je to vlastně dobře, protože právě tahle schopnost nám kdysi pomáhala přežít – naši předkové díky ní rychle rozpoznali přátele i možné hrozby. On takový človíček vykukující z křoví totiž většinou v dalším okamžiku nezakřičí posměvačné „BAF!“, že ano…
Dílo soli, lávy a času – přesto impozantní
Takže žádná záhada, ale pár geologických procesů, které se prostě protnuly tak, že výsledek dokáže náhodného kolemjdoucího (nebo spíš v tomhle případě kolem letícího) pěkně vyděsit. Ale vezměme to pěkně popořadě. „Oči“ a „nos“ lebky tvoří sopečné kužely – jde o ztvrdlé vrstvy hornin, které se usadily kolem dávných sopečných sopouchů. Samotnou „tvář“ má pak na svědomí silná vrstva soli zvané natron, která pokrývá dno vyhaslé kaldery. Ano, je to právě ten natron, který používali staří Egypťané k balzamování svých drahých zesnulých.
Ve skutečnosti jde o směs několika minerálů – uhličitanu a hydrogenuhličitanu sodného, chloridu a síranu. Vzniká ve chvíli, kdy se horká voda z pramenů vypaří a zanechává po sobě bělavou krustu. Z výšky pak krajina působí jako bledá lebka v tmavé kůži pouště. Jak prosté, milý Watsone.
Kaldera Trou au Natron – velká díra Sahary
Odpusťte mi tenhle nadpis, ale já se prostě držím rétoriky místních. No vážně. Tahle bizarní oblast leží v pohoří Tibesti, nejvyšším pohoří celé Sahary. Vypadá to tu jako v pouštních scenériích z pověstné Duny (a je úplně jedno, jestli jste spíš fanoušci televizních zpracování nebo samotné knihy).
No a Trou au Natron, v překladu „Velká díra“. Místní tu rozhodně žádnou záhadu nevidí. Nicméně jméno dostalo tohle místo rozhodně zaslouženě. Tahle „díra“ je totiž opravdu kolosální – hluboká zhruba tisíc metrů a obklopená strmými skalními stěnami. Přesto o ní víme překvapivě málo.
První vědecké expedice sem dorazily až v 60. letech 20. století, a i dnes zůstává tahle kaldera jen velmi těžko přístupná. Nejlépe se k ní lze dostat ze vzduchu. A právě díky tomu vznikly i tyhle úžasné fotografie. Vědci se navíc domnívají, že před asi čtrnácti tisíci lety ji zaplňovalo ledovcové jezero – což je při dnešních představách vyprahlé Sahary trochu neuvěřitelná představa. Na záhadnosti jí to však rozhodně neubírá – spíš naopak.
Zdroje info: Autorský text
