Článek
Byla to velká sláva. První mládě unikátních kikuyunských gueréz v ZOO Praha. Jde o první přírůstek těchto afrických opic v pavilonu Rezervace Dja, stálo tehdy v oficiálním věstníku. Současně je prvním pražským mládětem vzácnějšího kikuyunského poddruhu, který zoo chová od počátku letošního roku. Narodilo se 20. září, ale veřejnosti bylo představeno až o měsíc později. A to z vážně dobrých důvodů.
Připadala jsem si jako blbec
Je to docela zajímavý a legrační příběh. Mám ho přímo od chovatelky – před dvěma týdny jsme totiž v ZOO Praha absolvovali nádherný zážitek Setkání u goril (poslední v letošním roce, ony totiž i gorily jsou náchylné na lidské nemoci a přes chřipkovou sezónu se prostě neprovází). A dostali jsme tak krásnou příležitost nahlédnout do chovatelského zákulisí. A že je opravdu na co se dívat a co poslouchat.
Měli jsme ještě štěstí, tedy co se malé guerézky týká. Na rozdíl od černobílých rodičů je totiž mládě nádherně sněhobílé, což mu však vydrží pouze několik týdnů. Vidět ho můžete v hlavní expozici pavilonu, kterou spolu s guerézami obývá i rodinná skupina goril nížinných.
Tahle gueréza není ze ZOO Praha, na to jsem byla při focení málo průbojná
Maminka se s ním ale často drží vzadu – a je fajn, když vás pustí přímo do chovatelského zázemí. Tohle „vzadu“ je totiž potom naše vpředu krása. „Po narození jsou guerézy pláštíkové úplně světlé. Zářivě bílé zůstane mládě ještě několik týdnů. Poté mu začnou černat nejprve uši a dlaně. Záhy se přidá obličej a do roka získá celý šat dospělých,“ řekl tehdy ku příležitosti narození tohohle chlupatého prcka vrchní chovatel primátů Martin Vojáček. A my ještě měli štěstí právě na sněhobílou opičku.
Byli jsme tam chvíli poté, co ZOO Praha její narození oficiálně ohlásila. Ne, nepřekoukli jste se. Opička se narodila 20. září, ale její narození bylo oznámeno až o 14 dní později. Maminky Lemamba i druhá samice jsou totiž velmi mladé (Lemamba je prvorodičkou) a panovaly velké obavy o to, zda se o mládě dokážou dobře postarat. Oficiální prohlášení se proto pozdrželo, protože co kdyby… „Připadala jsem si jako blbec,“ komentovala to naše průvodkyně.
Návštěvník s dalekohledem
Když totiž provázela jednu ze skupinek před námi (tuším 14 dní zpátky, říkala), vzal si jeden starší pán do pavilonu Rezervace Dja i dalekohled. To aby dobře viděl. „Máte tam malé,“ hlásil.
Chovatel Martin Vojáček v zázemí (ten nás provázel vnitřkem rezervace)
Naše průvodkyně ho prý tehdy ujišťovala, že určitě ne, že by o něčem takovém věděla. Ale když se také koukla do dalekohledu, bylo jasno. Omluvila se, že asi nemá aktuální informace, a hned po prohlídce si to šla vyříkat s kolegy. No a ukázalo se, že se přítomnost mláděte utajovala tak důsledně, až se zapomnělo i na většinu zaměstnanců zoo. Milé, že?
O mláděti guerézy se tak díky pozornému návštěvníkovi vědělo mezi lidmi ještě dřív, než ZOO Praha vydala oficiální prohlášení. Naštěstí se však Lemamba ukázala jako skvělá maminka, takže se obavy ukázaly jako zbytečné.
Úspěch po velmi krátké chvíli
Celá událost je o to pozoruhodnější i proto, že skupina těchto elegantních afrických opic dorazila do Prahy teprve letos v únoru. Vůdce tlupy, samec jménem Bzik, sem dorazil až z polského Gdaňsku. Dvě samice, pětileté sestry Lemamba a Nyianga, zase pocházejí z Francie. A jak už to u gueréz bývá, péče o potomka je tady prostě a jednoduše kolektivní záležitostí – malého drobečka si tak občas „půjčuje“ i teta Nyianga. V přírodě je totiž běžné, že o mládě pečuje víc samic, což posiluje vztahy v celé tlupě. Chovatelé proto doufají, že se brzy dočkají dalšího potomka.
Nezbytná zásoba listí na zimu
Listové menu po celý rok potřebuje velký mrazák
Guerézy pláštíkové jsou jen tak mimochodem opravdoví mlsouni a velcí specialisté. Živí se téměř výhradně čerstvými listy stromů, které si s chutí trhají přímo ve větvích – tedy žádný sběr na zemi. A aby měly co žvýkat i přes zimu, chovatelé jim už během léta zamrazují větve s listím – nejvíc si pochutnají na vrbě nebo akátu, ale prý nepohrdnou ani ostružinovými šlahouny nebo růžemi (s tím by si prý jiní primáti poradili jenom těžko). Mimochodem, ten mrazák jsem vám vyfotila :).
Domovem těchto krásných opiček je střední Afrika, a to především oblasti deštných pralesů. A ačkoliv zatím nepatří mezi přímo ohrožené druhy (naštěstí), jejich počty v přírodě pomalu klesají – a to hlavně kvůli úbytku pralesů a lovu. Kikuyunský poddruh, který pražská zoo chová, pochází z Keni a patří mezi ty vzácnější. Proto je také jeho chov pod dohledem Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (můžete ji znát pod zkratkou EAZA), která koordinuje rozmnožování těchto elegantních opic v zajetí. Tak snad se budeme moci brzy těšit z dalšího přírůstku.
Zdroj: Autorský text a zážitek
