Článek
Důvod je mnohem prozaičtější. Pokud se k tomu nezvedenci přece jen rozhodnou, může je čekat velmi bolestivý zážitek. Ve zdejších vodách totiž žije drobná sladkovodní ryba z čeledi kandirovitých vandélie obecná (Vandellia cirrhosa). A možná vám trochu napoví fakt, že její české ještě donedávna používané jméno znělo šulinokaz cizopasný.
Když se vymočíte do vody, máte to spočítáno
Tahle drobná rybička prý totiž dokáže zachytit pach lidské moči a okamžitě vysledovat její zdroj. Následně se zavrtá do močové trubice, odkud pronikne až do močového měchýře. Tady následně umírá. A její oběť obvykle s ní. Rybka se totiž uvnitř vzpříčí za pomoci svých ostrých paprskovitých ploutví a bez chirurgického zásahu není její odstranění možné. Nešťastníka tedy čeká zánět, vnitřní krvácení a posléze smrt.
Proč by příroda vymýšlela rybu, která v močovém měchýři uhyne?
Ano, to je dost důležitá otázka. A abychom na ni odpověděli, musíme se podívat na to, co je tahle rybka ve skutečnosti zač. Jde o cizopasníka, který žije v žábrách sumců a jiných vhodných ryb. Tady se rybě přisaje ke krevnímu řečišti a živí se jejich krví.
A co s tím mají společného močové měchýře lidí? Když močíme, vytváříme proud – a právě ten rybku zajímá. Připomíná jí totiž chování žaber. Zamíří k jeho zdroji… A ten zbytek už vlastně znáte. Není tedy pravda, že za všechno může naše moč jako taková. Problémem je ve skutečnosti právě onen teplý proud, který vzniká při její produkci. Ovšem tak jako tak, v Jižní Americe se do vody zkrátka močit nevyplácí.
Mimochodem, víte, jak se proti jejím útokům indiáni chrání? V nebezpečných oblastech si své genitálie kryjí kokosovou skořápkou nebo si jednoduše podvazují předkožku. Pro jistotu.
Zdroje info: Autorský text
