Článek
Ovšem Křišťálová zahrada v posledních letech dost zásadně mění pravidla hry. Protože zatímco ve dne je ve venkovních expozicích bez nadsázky pusto a prázdno, jakmile se setmí, pořádně to tu ožije.
16 zastavení a 37 objektů, které stojí za to
Celou expozici najdete v Ornamentální zahradě a u kaple sv. Kláry u vinice. Pro méně orientované – je to úplně opačná strana zahrady, než se nachází ten obří skleník. Kdo je nahoře, musí sejít dolů – tak prosté to je. Ale k tomu se ještě vrátíme.
Celkem na vás čeká 16 zastavení a každé z nich stojí za to. Nejde jen o obyčejnou přehlídku skleněných sošek (to koneckonců můžete vidět v každém lepším muzeu), ale o skutečně parádní zážitek pro všechny smysly. Svítí to, hraje to a vůbec to vypadá dobře… že to takhle nezní nic moc, tak dobrá, budu trochu vážnější.
Jedna růžová kráska
Každá z hotových instalací má svůj název a smysl. Některé mají předlohu ve skutečných rostlinách (například skleněné řebčíky opravdu vypadají jako ty skutečné), jiné jsou bez nadsázky fantastické (Třepena, Plamenatka, Azura a další). Samy o sobě jsou nádherné. Je neuvěřitelné, jaké tvary může mít sklo, když se do jeho formování pustí mistři. A tady to mistři opravdu byli.
Za vším totiž stojí Jiří Pačinek – jeden z nejvýznamnějších nejen českých sklářů současnosti. Jeho jméno je známé i ve světě a jeho vlastní značka Pačinek Glass se snaží představit tradici českého sklářství i v dalších státech. Má za sebou už řadu projektů – jedním z těch nejznámějších je Křišťálový chrám, dnes instalovaný v kostele Povýšení svatého Kříže v Kunraticích. A má za sebou i filmovou spolupráci – jeho výrobky hrály ústřední roli ve filmu Glass Onion: A Knives Out Mystery, kde se ukázali například Daniel Craig, Kate Hudson nebo Dave Bautista.
Ale sotva se ponoříte do nádherného pohledu na všechnu tu skleněnou nádheru okolo, zjistíte, že nad rámec toho dostáváte víc. Všechny objekty svítí, některé mění barvy, jiné si prostě jen tak vystupují ze tmy. A ještě jiné jsou dokonce interaktivní a vtáhnou vás do svého příběhu. Například ke Stromu lásky musíte dojít pěkně pomalu, krok za krokem, než se před vámi rozzáří v plné nádheře.
Celkový pohled „seshora“
A ještě je tu hudba. Ne všechny objekty samozřejmě provází, což je dobře. Ale když k dynamické expozici Duhovky začne hrát ústřední téma z Louskáčka, prostě vás to dostane. A není jediná – na všem spolupracovala i Prague Philharmonia, která některé objekty propojila s pozorovateli právě prostřednictvím tematické hudby. A kdo má chuť na něco navíc, určitě nesmí zapomenout na stanoviště číslo 4, kde na vás čeká videomapping Phytosystema na kapli svaté Kláry. Nejde o náhodně nasnímané obrázky, ale o tříminutovou cestu od semínka ke stromu včetně zvuků vzniklých přímo z rostlin – tedy respektive přecedením jejich elektrických impulzů, které celý projekt převedl do tónů a rytmů. Jde o tři minuty, které opravdu stojí za to.
Chaos v organizaci všemu sráží body
Výstava samotná je opravdu nádherná a rozhodně ji doporučuji, ale bohužel je tu i pár věcí, které jí pár hvězdiček bez debat srazí. Problém je hlavně v organizaci. Samotná botanická zahrada vám nabízí trik, jak ušetřit na vstupném – můžete si totiž koupit vstupenku na denní expozici, která trvá do 16:00, a do 17:00 (což je čas, kdy tu začíná večerní expozice) prostě počkat. A tady začínají potíže.
Po západu slunce totiž bývá v tomhle období docela zima a člověk by se samozřejmě chtěl někam schovat. Na stránkách je sice avizováno, že výstavní síň a některé restaurace budou otevřené, ale situace na místě je poněkud tristní.
My jsme zakotvili v našem oblíbeném Café Ornament, a to zcela vypočítavě už v 15:20, aby na nás zbylo místo. Prostory jsou tu totiž docela maličké a víc než nějakých 30 lidí se sem nevejde. Po zahradě se jich ale v té době potulovalo o dost víc. Nějaký prostor skýtala i restaurace u vchodu do Ornamentální zahrady, ale taky nic moc. Kdo se těšil na Výstavní síň, ten byl zklamán. Uvnitř se totiž tentokrát vystavovalo křehké sklo a vstup dovnitř byl hodně omezený. Více lidí tedy mrzlo v dlouhé frontě venku, než se ohřívalo uvnitř. A to bylo 29. prosince, o kterém píšu, ještě hodně slušné počasí.
Tady je krátké video, jinak se mi ho vložit nepovedlo. Kdo chce vidět instalaci nazvanou Strom lásky, nechť klikne.
Café Ornament mělo navíc otevírací dobu do 16:30, tedy půl hodiny před oficiálním zahájením večerního programu. Nečekali jsme, až nás někdo vyhodí, a v 16:20 se zvedli sami. Při cestě zpátky jsme si o hodinu později zjistili, že má otevřeno déle. „Když chodí lidi, nezavíráme,“ smála se paní z obsluhy, škoda, že to někde nenapsali…
Zklamáním bylo i to, že se Křišťálová zahrada začala probouzet postupně a dřív, než bylo avizováno. První objekty se rozzářily už do pološera v 16:30 – a tak rozehrály. Kdo se těšil, že si počká na ten magický okamžik, až se v 17:00 všechno jako na povel rozzáří, ten bude zklamán.
Ach, a zase ty mobily
A chaos je i v plánování, respektive v číslování objektů v zahradě. Kdo by chtěl chodit po jednotlivých číslech, aby na nic nezapomněl, ten bude mít trochu problém a nachodí toho víc, než by musel. Objekty totiž nejsou uloženy tak úplně logicky, jak byste možná čekali. A v úplné tmě je trochu problém i přesun mezi nimi. Kromě světelných instalací je totiž všude absolutní tma. Na chodníky a stezky mezi expozicemi je stěží vidět, což není taková legrace, jak to vypadá. Naše maminka hůř chodí a dvakrát si málem zvrtla kotník, a pár návštěvníků s berlemi to také nemělo úplně lehké. Vedení botanické zahrady asi nepočítalo s tím, že se tu objeví i jiní než dokonale zdraví mladí milovníci rostlin.
A ještě E.T. rostlinky - nebo zvětšený mech?
Dopadlo to tedy tak, že si řada lidí na cestu svítila mobily, a to narušovalo celkovou atmosféru. Kdyby místo toho někdo dal na okraj stezek a chodníčků třeba slabě svítící LED pásy nebo sem tam malou lampičku svítící do země, bylo by to mnohem lepší. Tak uvidíme, třeba se příští rok trošku polepší.
Mimochodem výstavu Křišťálová zahrada můžete navštívit až do 15. února 2026. Odradit se určitě nenechte, jen si dejte pozor na vypsané mušky. A určitě doporučuju si u pokladny koupit průvodce (jestli mě paměť neklame, byl za 15 korun). Je tam spousta zajímavostí, které se z tabulí přímo v areálu botaniky nedozvíte.
Zdroje info: Autorský text
https://www.botanicka.cz/clanky/akce/kristalova-zahrada-i-rozzarene-sklenene-instalace
Brožurka Křišťálová zahrada, Botanická zahrada Praha, 2025
