Článek
Stačí se jen rozhlédnout kolem sebe a vcítit se do potřeb lidí. Pak zjistíte, že často i zdánlivě malé dárky dokážou přinést obrovskou radost.
Kdybychom tu tak měli pastelky…
Na tuhle myšlenku mě přivedly mé pravidelné návštěvy místního domova seniorů. Chodíme tam s dětmi z kroužku občas předvést nějaké tanečky a popovídat si. Protože pro své svěřené andílky často chystám zajímavé aktivity, napadlo mě něco z toho přenést i sem. Upečené cukroví, nějaká výzdoba na svátky, drobné talismany pro štěstí… Znáte to, někdy potěší i maličkost. Jednou se mi dokonce povedlo ve výprodeji koupit krásné mandalové omalovánky (5 Kč za kus s 30 mandalami velikosti A4 – no neberte to!). Doma jsem je rozdělila na jednotlivé listy a rozdávala. A to nejen dětičkám, ale i babičkám (dědečkové se do toho moc nehrnuli).
„Kdybychom tu tak měli pastelky,“ povzdechla si jednou jedna paní. Zarazilo mě to – vždyť společenská místnost a přilehlý kumbálek byly plné všeho možného pro volný čas. Že by tam pastelky nebyly? A jak se ukázalo, nebyly. Respektive byly, ale nic. Dvě napůl vypotřebovaná balení a jedno sice nové, ale jen s dvanácti základními barvami. Navíc nějaké drobnosti „co dům dal“. Odešla jsem tedy se slibem, že příště přinesu pořádná malovátka.
Nekupuj to, to najdeme!
Když jsem doma řekla dceři, že hledám pastelky a čekala, že mě nasměruje do nejlepšího papírnictví (maluje ráda a přesně ví, kde se dají koupit pastelky samostatně nebo ve výhodných sadách), překvapila mě. „Hele, mami, koukni na to. Mám plnou krabici školních pastelek a fixek, co už nepotřebuju. Tak co bys to kupovala?“
A opravdu na mě koukala krabice od bot napěchovaná vším možným na kreslení. V další krabici se našly temperky, vodovky a křídové pastely – kupované na první stupeň ZŠ a skoro nepoužité (znáte to). Inspirací jsem obešla i sousedy. Nakonec jsme dali dohromady čtyři podobné krabice. „Stejně už to nepotřebujeme, tak si to vem,“ znělo víceméně unisono. A věřili byste, že právě tyhle krabice nakonec udělaly největší radost?
Když jsem byla holčička…
Koupila jsem sice čtyři velká balení úplně nových pastelek, ale nejvíc jsme se nasmáli právě nad těmi krabicemi od bot. Úspěch měly hlavně „ohlozky“ – jak doma říkáme malým pastelčičkám ořezaným na dva centimetry. Mají totiž tak zajímavé barvy, že se bez nich prostě neobejdete. Ukázalo se, že skoro každá z dam měla ve své výbavě podobné „poklady“. Jedna měla krásnou korálově červenou na rty kreslených princezen, jiná zase modrou na chrpy. Zavzpomínali jsme na školní léta a všechny ty pomůcky, za které se vždycky utratilo hodně, ale využily se jen málo.
Celkově to bylo moc příjemně strávené odpoledne. Co říkáte – nepovalují se i u vás doma nějaké nepotřebné pastelky?
