Článek
Věděli jste, že máme v Česku nefalšovaného bankovního úhoře? Ne, nemyslím nějakého kravaťáka s pěkně slizkou frizúrou. Ne, skutečného, vodního tvorečka, který si spokojeně lebedí v teploučké vodě mezi schodišti přímo v budově. Musíte jen vědět, kam za ním zajít.
Malá přírodovědná atrakce
Není to naštěstí nijak těžké. Stačí se vydat do pražské Spálené ulice. Tam, na čísle popisném 14, najdete budovu První české vzájemné pojišťovny. A vážně se vyplatí nakouknout dovnitř. Na první pohled vás asi zaujme nádherné vitrážované okno s kovovou plastikou chlapce. Ten stojí na zdánlivě nezajímavé kašně. Když ale přijdete blíž, zjistíte, že má dno vyložené nádhernou mozaikou.
To nejpodivnější však teprve přijde. Na té mozaice totiž leží také roura. Zvláštní a podivná. Ne, nepatří k žádnému technickému zázemí, ve skutečnosti je to domek pro úhoře, který si tu lebedí už pěkných pár let. Když na mě vyplaval poprvé, úplně jsem se lekla, protože jsem to vážně nečekala. Říká se mu Pepík a toho úplně prvního sem prý podle rozšířené legendy přinesl otec Jana Wericha. Bohužel to tak není. Ve skutečnosti se o to v roce 1912 nebo 1914 postaral zřízenec jménem Oulík. Malý Jan Werich se však na něj s otcem skutečně chodil dívat.
A vydržel tu dlouho. Uhynul teprve v roce 1976. To je vážně úctyhodný věk i na úhoře. To byl tedy Pepík I.
Pepíci, tedy vlastně Pepičky
Tím ale tahle zvláštní tradice neskončila. Zatímco Pepík I. našel své místo po úhynu v Národním muzeu, v nádrži (tedy vlastně ve fontáně) ho nahradil jiný. A pak další a další. Není jisté, kolik Pepíků se tu dodnes vystřídalo. Ale ten poslední rejdí ve fontáně dodnes. A on to navíc nejspíš není Pepík, ale spíš Pepička. Většina úhořů, které v našich vodách potkáte, jsou totiž samice. Souvisí to s jejich rozmnožovacím cyklem.
Každopádně pokud chcete vidět Pepíka na vlastní oči, vydejte se do Spálené ulice. Když nad vodou chvíli vyčkáte, objeví se. Očekává totiž nějaký pamlsek. Na pozadí té barevné mozaiky působí trochu zvláštně – ale o to krásněji.
Zdroj: