Článek
Myslet na zadní kolečka by měl každý. Je jen na vás, jak to uděláte. My s manželem jsme se nedávno rozhodli dát si vzájemně dispoziční práva ke všem účtům. Jestli je to z partnerského hlediska dobře nebo ne – to nechám na každém. Chápu, že pro mnoho lidí to cesta asi nebude, ale o tom dnes psát nechci. Šlo to jako po másle – skoro.
Dvakrát to šlo – a potřetí ne
V rodině máme tři banky: Raiffeisenbank, Fio a mBank. Ono se to hodí. Občas někde něco nefunguje, občas nějaká výhoda. Ale to je taky jedno. Někomu stačí jedna banka celý život a je s tím v pohodě. U Raifky i Fia to bylo všechno na pohodu – stačilo navštívit pobočku, vznést požadavek a do 15 minut bylo všechno vyřízeno. Jo, ale mBank, to bylo jiné kafe.
Nejprve jsem zjistila, že naše pobočka to nedělá. Je to prý jen nějaká partnerská. Na tuhle službu musíme do velkého města. Super. O víkendu má navíc otevřeno jen jedna jediná – až na druhé straně onoho města. Super, tak se projedeme. Dovolenou si na banku vážně plýtvat nebudeme.
Tak jsme dojeli – a zase rychle odjeli. Ano, tuhle službu dělají, ale musíte to mít předem domluvené. Ne, žádný formulář na pobočce vyplnit nelze. Je třeba zavolat na infolinku, tam všechno nadiktovat a počkat na odpověď z centrály. Ne, ani online to vyplnit nejde, jen přes infolinku. Ano, uznávám, že tohle všechno se dalo najít na webu – ale po zkušenostech z předchozích dvou bank mě to prostě nenapadlo.
Cítila jsem se jako v minulém století
Rozčílila jsem se řádně. Takhle dlouhou interakci s bankou už jsem neměla ani nepamatuju. Všechno jde na dva kliky – bez osobní návštěvy se neobešly jen dětské účty. Tam bylo nutné dojít osobně (ne všechno šlo vyřídit přes kurýra). Ale OK, tam to člověk tak nějak bere. Ale tohle? Tak jsem zavolala, asi 10 minut diktovala (naštěstí) milému pánovi na druhé straně vše potřebné, a čekala.
Odpověď mi přišla za tři dny – do e-mailu. Na vybrané pobočce je vše zajištěno, stačí se zastavit. Takže hurá do města a znovu. Paní na pobočce byla „velmi milá“ – asi třikrát se nás zeptala, jestli to vážně chceme, že ona sama by to neudělala, a abychom to za pár dní nerušili. Pak se mě ještě nejméně dvakrát zeptala, jestli chci to samé i pro podnikatelský účet – i když jsem to avizovala předem. A vrcholem bylo, když jsem jí všechny údaje musela nadiktovat znovu. Ano, všechno, co jsem předtím diktovala do telefonu, teď potřebovala znovu. Prý to nikde nevidí. Ehm?
A tohle má být moderní banka?
Tak fajn. Jdu se podívat, kde mi nabídnou lepší podmínky. A předem počítám s tím, že rušení obou účtů bude podobně „bezproblémové“ jako tahle anabáze. To bude chtít vyhrabat z domácího baru něco silnějšího. Vážně.
