Článek
Bývala krásná, šťastná a měla všechno, po čem srdce touží – lásku, rodinu i smysluplnou práci. Jenže pak přišla nemoc, která jí všechno vzala. Jenže Mary Ann se tím rozhodně nenechala zlomit.
A jednoho dne začala ošklivět…
Narodila se 20. prosince 1874 v Londýně jako Mary Ann Webster. Vyrůstala v početné rodině se sedmi bratry, a i když to doma určitě nebyl žádný klidný holčičí ráj, vyrostla z ní vzdělaná a cílevědomá žena. Vystudovala školu a dala se na práci zdravotní sestry – dalo by se říct, že pomáhala druhým, jak jen to šlo. To však ještě nevěděla, že pořádnou dávku pomoci bude jednoho dne potřebovat ona. Ale nepředbíhejme.
Její srdce okouzlil farmář Thomas Bevan. Láska jako z červené knihovny – vzali se v roce 1903 a měli spolu čtyři děti. Na pohled obyčejné, ale krásné štěstí. Jenže jen do chvíle, než se osud rozhodl, že takhle jednoduše by to tedy nešlo.
Píše se rok 1906 – a někdy v téhle době se Mary začala měnit. Ne svou vinou, ale kvůli nemoci, o které tehdy skoro nikdo nic nevěděl – akromegalii. To je taková hormonální potvora, kdy tělo vyrábí až příliš růstového hormonu. A to se neprojeví jen tím, že člověk trochu povyroste – bohužel, u dospělých něco takového už není možné. Místo toho si tenhle hormon nachází „vybití“ docela jinde. Tvář se deformuje, rysy hrubnou, nos roste, čelist se vyboulí, ruce a nohy natečou. A Mary, dříve pohledná žena s jemnými rysy, se začala měnit v někoho, koho ani zrcadlo nepoznávalo.
Bez krásy není práce, bohužel
V té době ji ještě držel nad vodou manžel Thomas, který se jí nezřekl a stál při ní jako skála. Ale tohle štěstí také nemělo trvat dlouho, v roce 1914 ho totiž zabila mrtvice a Mary zůstala se čtyřmi dětmi úplně sama. A to byla teprve ta pravá rána.
Shánět práci s takhle změněnou tváří? To bylo jako jít s holýma rukama do pole kaktusů. Podařilo se jí získávat jen občasné brigády, pár šilinků sem, pár tam. A když si média všimla její podoby, nabízel se další drobný přivýdělek. Mary Ann jim tak prodávala svoje fotografie doslova za pár drobných.
A pak si vzpomněla na jednu věc. Jeden farmář jí kdysi žertem řekl, že by se mohla přihlásit do soutěže o „největší ošklivku světa“. Tehdy se tomu smála. Ale teď? Proč by to neměla zkusit, když už si s ní osud takhle nepěkně pohrál?
Se svými dětmi
A opravdu – soutěž vyhrála (opravdu jsem si to nevymyslela, tehdy se takové bizáry vážně pořádaly). Mezi 250 „konkurentkami“ excelovala. A co že jí tahle „korunka ošklivosti“ přinesla? Inu, docela dost.
Z krásky až do obludária
Začala totiž vystupovat na poutích jako atrakce – někdo říká „v obludáriu“, jiný tomu říká „za chleba“. Věděla, že je nemoc nevyléčitelná a že času nemá nazbyt. A své čtyři děti zkrátka a dobře musela nějak uživit. Jenže tím její ošklivácká tour rozhodně neměla skončit. Ještě více si polepšila, když narazila na inzerát amerického zábavního parku Dream Land na Coney Islandu, kde hledali „nejošklivější ženu světa“. Teď už vůbec neváhala. Poslala jim fotku, napsala pár řádků a za chvíli už měla v ruce letenku do Ameriky.
Tam se stala součástí živé atrakce – lidé ji okukovali, smáli se, ukazovali si na ni prstem. Ale Mary Ann se držela hrdě. Usmívala se, na popichovačné poznámky nijak nereagovala a se stejným stoickým klidem také prodávala pohlednice se svou fotkou. Každou utrženou penny spořila pro své děti. A nenechte se mýlit – vydělala si slušné peníze! Za pár let si přišla na 20 000 liber, což by dnes bylo něco kolem 1,6 milionu dolarů. A to v době, kdy dolar měl váhu zlata!
Pokud chcete vidět Mary Ann Bevan tak, jak vypadala za mlada, klikněte v příspěvku na šipku vpravo. Plně chápu, že někteří čtenáři si se sociálními sítěmi zrovna netykají, ale jinde jsem použitelný obrázek bohužel nenašla :)
Později se připojila k slavné cirkusové show Ringling Bros. a Barnum & Bailey. A jak se ukázalo, nešlo jen o další pracovní štaci. Mezi zvířaty, akrobaty a klauny totiž našla i nové kolegy – a možná i nový domov. Potkala tu i svou lásku. Sblížila se s ošetřovatelem žiraf, o kterém víme jen to, že se jmenoval Andrew. Nikdy o něm moc nemluvila, ale říká se, že s ním prožila pár šťastných chvilek.
Pracovala, dokud jí síly stačily. A že to bylo dlouho. V roce 1933 její srdce dotlouklo – zemřela ve věku 59 let (ovšem mnohem později, než jí řada lékařů kvůli jejímu onemocnění předpovídala). Neodešla ale jako „atrakce z obludária“, jak o ní často mluvili novináři. Odešla jako žena, která se i přes krutou nemoc dokázala postavit znovu na nohy. I přes všechna příkoří zajistila svým dětem budoucnost a našla ve světě, který se k ní ne vždy choval fér, alespoň malou špetku lidskosti. I proto bychom na ni nikdy neměli zapomenout.
Zdroj: Autorský text
