Článek
Ano, i Její Veličenstvo královna Alžběta II., žena, která přežila deset premiérů, rodila způsobem, nad kterým by dnešní gynekologové jen vyděšeně zvedli obočí. Tehdy však věřila, že dělá pro sebe i pro děti to nejlepší.
Královské porody pod dohledem a pod sedativy
Ale ony vůbec byly tyhle události docela zajímavé, když se týkaly nejvyšší šlechty. Třeba ještě v 17. století musel být u královského porodu přítomen ministr vnitra, aby se ověřilo, že potomek je skutečně „z královského těla“. Inu, jistota je jistota. Tahle tradice vydržela až do 20. století – než ji zrušil Alžbětin dědeček, král Jiří V. Zřejmě si řekl, že sledovat rodící ženu není práce pro ministra, a jednoduše mu to zakázal.
Když pak 14. listopadu 1948 přicházel na svět malý princ Charles, zvolila královna metodu, která tehdy budila rozruch – šlo o tzv. „Twilight sleep“, neboli šerospánek. Na první pohled sice vypadala dobře, ale na ten druhý vylezli ze skříně pořádní kostlivci.
Morfium, skopolamin a žádné vzpomínky
Tahle německá metoda byla oblíbená hlavně mezi bohatými dámami počátkem 20. století. A byla vlastně docela jednoduchá – lékař podal rodičce injekci se směsí morfia a skopolaminu, čímž ji nejen znecitlivěl, ale i připravil o vzpomínky na porod.
„Prostě to měla za sebou a nic si nepamatovala,“ jak by řekla porodní sestra z 50. let. Prostě se po nějaké době probrala a vedle sebe měla dítě.
Alžběta II.
Zní to jako sen? Jenže měl háček. Skopolamin působí na mozek podobně jako hypnotikum, snadno prochází placentou a může ohrozit dítě. Navíc ženy poté při porodu mnohdy úplně přestaly spolupracovat, takže lékaři museli často novorozeňata vytahovat kleštěmi (což se stalo i královským dětem). Ta byla navíc občas v doslova v komatózním stavu – právě odtud pochází onen známý obrázek lékaře-porodníka, který se snaží čerstvě narozené miminko rozplakat. Jinak ho totiž probrat nešlo. V době, kdy porod trval i třicet hodin, se to ale považovalo za pokrok – a přes to nejel vlak, jak se říká.
Tři děti „v mlze“, čtvrté jinak
Šerospánek byl použit u narození Charlese, princezny Anny i prince Andrewa. V té době šlo o módní metodu, hlavně v USA mezi ženami z vyšší společnosti. Bylo tomu tak i proto, že je přiměla rodit v nemocnicích a ne doma. Lékaři se tak mohli tvářit, že vlastně snižují riziko pro děti i jejich matky, i když realita byla složitější.
V zahraničí se od ní ovšem ustoupilo mnohem dříve. Zlom nastal už po roce 1915, kdy jedna žena při porodu v šerospánku zemřela – ale v Británii se metoda držela dál, zvlášť v královských kruzích. Mělo se za to, že když je žena obklopena profesionály a rodí v maximálně bezpečném soukromí, pak nic nehrozí (současný král Karel III. se narodil až v roce 1948 – šerospánek tedy musel mít v Británii nějakého významného lobbistu, jinak to snad ani nebylo možné).
Proč se pro ni rozhodla i Alžběta, se dodnes přesně neví. Možná si chtěla zachovat důstojnost i v bolestech, možná prostě věřila svým lékařům.
Jisté je jen to, že čtvrtý potomek, princ Edward, přišel na svět jinak. Královna se rozhodla pro přirozený porod bez uspání – a dokonce s přítomností prince Filipa. A to byla teprve skutečná revoluce v ložnici!
Alžběta II. prý tehdy četla moderní časopisy, kde psali o výhodách přítomnosti otce u porodu. A tak se rozhodla, že to zkusí. Princ Filip si to později mnohokrát pochvaloval. A stejně tak i ona.
Zatímco první tři porody si nepamatovala vůbec, čtvrtý byl prý pro ni hlubokým a dojemným zážitkem. Ale jestli litovala toho, že se u svých předchozích dětí o tento zážitek připravila, nevíme. Zase tak sdílná totiž nebyla.
Zdroj: Autorský text
