Článek
Možná jste o něm už slyšeli také. Jde o mad honey neboli „šílený med“. Ale můj učitel dějepisu, který nám o něm kdysi dávno vyprávěl poprvé, mu říkal med šílenců. A já u tohoto pojmenování s úctou k jeho památce s dovolením pro tentokrát zůstanu.
Kde se vzal med šílenců?
Nehledejte v tom nic složitého. Včely ho vyrábějí z květů rododendronu, jejichž nektar obsahuje psychoaktivní látky (ve starověku byl tedy k mání hlavně v Černomoří). Už po požití opravdu malého množství může člověk zažít nepříjemně živé halucinace, závratě nebo nevolnost. Při větším dávkování pak hrozí záchvaty a ve vzácných případech i ochrnutí.
Dnes je mad honey exotickou raritou, která se používá například ke zlepšení výkonu v posteli nebo jako mírná rekreační droga. Ale v průběhu historie bylo jeho použití mnohem méně nevinné.
Jak med šílenců pomáhal likvidovat nepřátele
Píše se rok 401 př. n. l. – řecká armáda pod vedením Xénofónta se po boji s Peršany vracela domů a narazila na místní med. Takový malý bonus k prožitým strastem, což? Není divu, že si posloužili do sytosti. Ovšem vojáci, kteří neodolali, se během několika hodin dostali do stavu naprosté dezorientace, zvraceli a měli průjem. Po jednom dni bylo vše v pořádku – a protože Peršané nejspíš neměli nikde v okolí výkonného špióna, obešlo se všechno bez následků. A přitom byla řecká armáda vyřazená z boje tak dokonale, jak to jen bylo možné.
Později na to šli lépe
Pojďme se teď posunout do roku 946 n. l. Hrdinkou našeho příběhu je kyjevská kněžna Olga. Ta svým nepřátelům šikovně předhodila alkohol smíchaný právě s medem šílenců. A jakmile začali být vojáci omámení, její armáda je bez problémů zlikvidovala.
A přesuňme se ještě do Ruska, tentokrát do roku 1489 n. l. Nevládne tu nikdo jiný než Ivan Veliký. A co že má on společného s naším dnešním tématem? Víceméně „jen“ to, že nastražil sudy s medovinou obohacenou o tento med tam, kudy měla procházet tatarská vojska. Když se jí vojáci napili, byli prakticky bezmocní a jeho armáda je dokázala snadno porazit. A to je víceméně poslední zpráva, kterou o jeho použití na válečném poli máme. A co se s ním dělo dál?
Z Martova pole až do městských lékáren
Během 16. a 18. století se med šílenců běžně přidával do alkoholu, aby zesílil jeho účinky. Lidé ho také používali k léčbě hypertenze nebo jako zdroj energie v náročných obdobích. Prý dokázal podpořit i sexuální výkonnost (díky čemuž je oblíbený i dnes).
A mimochodem – k mání je dodnes, ale je to spíše rarita pro znalce než zbraň nebo léčivo. Jeho produkce je omezená – setkat se s ním můžete hlavně v Turecku, Nepálu a Gruzii, kde ho místní sbírají v horských oblastech. Je extrémně drahý – půl kilogramu stojí až čtyři tisíce korun.
A pokud byste si ho chtěli vyrobit doma (třeba tím, že začnete chovat včely poblíž zámeckého parku osázeného rododendrony), zklameme vás. Ne každý rododendronový med je totiž psychoaktivní – účinná látka, grayanotoxin, se vyskytuje jen v některých druzích těchto rostlin.
Jeho účinky jsou navíc dost nevyzpytatelné, jakkoliv to z výše uvedeného nevypadá – zatímco někteří ho používají jako lehkou drogu nebo afrodiziakum, jiným může způsobit těžkou otravu. Osobně tedy doporučuji s ním raději příliš neexperimentovat – a když už, tak s maximální opatrností.
Zdroj: https://www.kratomit.cz/blog/co-to-je-mad-honey-historie-halucinogenu-z-nepalu/
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0%C3%ADlen%C3%BD_med
https://www.historydefined.net/mad-honey/
