Článek
Bílé rohlíky už jsme doma neměli ani nepamatuju. Občas si koupím jeden křupavý přímo z pekárny pěkně do ruky na chuť, ale jinak doma bývá výhradně žitné pečivo. Ono přece jen co do zdraví vyjde o něco líp. Naštěstí je doba už někde jinde, takže ho běžně koupíte v supermarketu (ještě nedávno to bylo skoro nemožné).
Až půjdeš domů, tak vem…
Všiml jsem si, že nám rohlíky docházejí, a protože mi bylo jasné, že do práce se mi je vláčet nechce a cestou z práce už bude zavřeno, poslala jsem do obchodu syna. To jsem nevěděla, jaký z toho bude mít zážitek.
V našem Tescu jim bohužel rozpečené rohlíky došly, ale už dávno jsme zjistili, že stačí odchytit prodavačku a poptat ty mražené. Netvrdím, že to půjde i na vaší pobočce, ale u nás je naštěstí obsluha celkem rozumná a heslo, které říká, že náš zákazník je i náš pán, obvykle víceméně ctí. Syn si tedy chvíli počkal, nafasoval v sáčku 10 zmražených žitných rohlíků pěkně přímo z mrazáku a namířil si to na samoobslužnou pokladnu (jeho byste k normální pokladně dostali snad leda v sebeobraně – i ten alkohol si radši nechá na dálku odkliknout).
Neseděla váha a bylo zle
Pokladna mu ale nechtěla rohlíky vzít. Prodavačka, která tam došla, zkonstatovala, že ty mražené mají asi jinou váhu, tak je odklikla ručně. To by se k tomu ale nesměl namotat chlápek z ochranky. Prý že je to divný, že se mu to nezdá a ať mladý kouká ukázat kapsy.
Jo, to víte, na čerstvě osmnáctiletého si troufne. A ten náš truhlík se nechal. Vysypal vestu a obrátil kapsy v kraťasech naruby. Netuším, co by tam asi tak mohl schovávat, ale budiž. Ani batoh neměl, přece se nebude na cestu do obchodu oblékat, ne? Školní batoh si naštěstí už předtím uložil doma, i když jsem počítala, že to pro rohlíky vezme prostě po cestě ze školy.
Jinak by ho tam asi taky musel vysypat. To bych ale na jednu stranu tomu z ochranky přála – dost možná by tam narazil na nějakou svačinu z minulého týdne (s trochou štěstí už přeměněnou v biologickou zbraň) nebo něco podobného. To by ho možná vytrestalo. Mladý sbalil rohlíky a vypadnul s tím, že do Tesca hned tak zase nepůjde. Sice jsem mu říkala, že se rozhodně neměl nechat, že na tohle nemá ochranka právo, ale tvrdil, že chtěl hlavně rychle vypadnout.
Manžel konstatoval, že on sám by byl s tím týpkem rychle hotový – a já na to, že na něj by si určitě netroufnul. Tak vám děkuji, milej namachrovanej pane, protože i teď budu muset na nákupy chodit nějakou dobu sama, než se z toho synek otřepe. Prý se tam přede všemi cítil jako zloděj a hned tak si to zopakovat nechce. A já se mu nedivím.
