Článek
Ovšem zatímco za slunečnice milovníci ptactva opravdu mohou (a nikomu to obvykle příliš nevadí), na onom „obilíčku“ žádný podíl nenesou, jde totiž o ječmen myší a ten se tu objevuje ze zcela jiných důvodů.
Nenechte se zmást názvem
Na první pohled to vypadá jako obyčejná tráva, ale zdání klame. Řeč je o ječmeni myším (Hordeum murinum) – rostlině, která si čím dál víc podmaňuje městskou krajinu. A ono se vlastně ani není čemu divit. Skvěle se jí totiž daří i tam, kde ostatní druhy kapitulují: ve vedru, suchu, mezi obrubníky nebo v prachu u železnice. Možná si říkáte, co je na tom špatného – konečně alespoň něco, co se jen tak nedá. Nu, ještě si na to chvilku počkejte.
Co je vlastně zač?
Ječmen myší je podle Wikipedie ozimá jednoletka, která tvoří husté trsy. Poznáte ho snadno – bývá vysoký okolo 20 až 60 centimetrů (tedy žádné obilí až po pás) a klasy má úzké – asi 8 cm dlouhé a 1 cm široké. Samotné listy pak dorůstají až dvaceti centimetrů.
Kvete od května do října a množí se vážně rychle, a to hlavně tam, kde je sucho, výheň a dostatek dusíku (za to můžeme ve městě často poděkovat pejskům a jejich moči, bohužel). Nejspíš tak roste i před vaším panelákem nebo na vyprahlém záhonku městské zeleně – a vesele se směje všem zeleným konkurentům, kteří náročné podmínky, které zde panují, jak se říká, nedali.
A proč mu tahle místa tak svědčí? Původně totiž pochází z pobřeží Středozemního moře, ale dnes už bez okolků roste skoro všude – v Evropě, Asii, Severní Americe i Austrálii.
Ječmen myší
Proč je nebezpečný?
Hlavním problémem jsou osiny – pichlavé části klásků, které slouží k šíření semen. Pokud se o tuhle rostlinku otřete, určitě si jich všimnete – jsou ostré, tvrdé a fungují jako háček – snadno se přichytí na srst zvířat nebo oblečení. Jenže obtížným vyčesáváním možné potíže nekončí. Osiny jsou totiž tak ostré, že se snadno zabodnou do kůže nebo třeba jako u nás do ucha, kde hnisají a můžou se pak dokonce dostat hlouběji do těla, když si jich nevšimnete. Mají na svědomí bolestivé hnisavé záněty, infekce a v horších případech i narušení bubínku nebo poškození orgánů.
To mi řekl veterinář a také dodal, že vážně nejsme nijak výjimeční. Všude to prakticky probíhá stejně – pes kulhá, drbe se nebo kňučí, a po podrobném vyšetření se ukáže, že za všechno může právě osina. A pokud zatím zůstává víceméně na povrchu jako u nás, jde o ten lepší případ. Nicméně když to počítám, nechali jsme za tohle „obilíčko“ na veterině už nějakých 6 000 a to nás ještě minimálně jeden převaz čeká. Léky, čas odborníků, jednou i přednostní objednání… To všechno prostě něco stojí.
A to všechno jen proto, že náš mazel zaběhl, kde neměl. Teď už si budu na to „obilíčko“ alias ječmen myší dávat pozor – a vy byste měli taky. A jak jsem psala, určitě z jeho výskytu neobviňujte milovníky ptáčků, oni za to totiž opravdu nemohou.
Zdroj: Autorský text a vlastní zkušenost
