Článek
Jenže realita důchodového systému u nás je, jak už to bývá, poněkud složitější (a rozhodně by se dalo říci i drsnější).
Byl opravdu překvapen
Když mu před deseti lety přišlo rozhodnutí o výši důchodu, mnohým spadla čelist. Zedníček měl podle úřadů dostávat pouhých 10 140 korun měsíčně. Ano, opravdu jsme se nepřepsali – za roky dřiny, smíchu, emocí a potu na jevišti mu stát přiřkl částku, za kterou si člověk sotva zaplatí nájem v hlavním městě (a to ještě v garsonce).
Ovšem přesto si náš oblíbený herec z téhle částky těžkou hlavu nedělá. A proč taky? Herecké řemeslo je pro něj nejen práce, ale i vášeň, takže nehodlá pověsit kariéru na hřebík. Na důchod se prostě nespoléhá, protože má stále dostatek pracovních příležitostí.
A to mu opravdu můžeme jen závidět – může tak díky tomu vést život opravdu podle svých vlastních pravidel. Jeho pohled na stáří je navíc docela inspirativní – jak sám říká, stáří neexistuje. A jak se tak na něj člověk podívá, tak chtě nechtě musí uznat, že něco na tom bude. Energie má totiž stále ještě na rozdávání a s úsměvem by strčil do kapsy kdejakého třicátníka.
Zedníček jako klasický důchodce? Ani náhodou
Na důchod jako takový navíc vůbec nemyslí. Během pandemie si sice na chvíli vyzkoušel, jaké to je být „klasickým“ důchodcem, ale rychle zjistil, že to není nic pro něj. „Myslel jsem, kolik si přečtu knížek, a prdlajs. Viděl jsem spoustu seriálů. Takhle ten důchod nechci prožít, radši budu po jevišti chodit po čtyřech, než být takhle zavřený,“ nechal se tehdy slyšet.
Místo vysedávání doma si tak raději plní diář pracovními povinnostmi a užívá si života doopravdy po všech stránkách.
A jestli navíc zdědil geny po svém otci Bedřichovi, má se ještě rozhodně na co těšit. Jeho milovaný tatínek se dožil úctyhodných 97 let a ještě v tom věku luštil křížovky, surfoval po internetu a vůbec sršel energií na všechny strany. Takže kdo ví – třeba nás Pavel Zedníček bude bavit ještě dalších pár (desítek) let. A upřímně? Bylo by to jen dobře.
Autorský text
