Článek
Dost možná jste už jeho jméno zaslechli. A pokud ne, máte štěstí. Naším dnešním „hrdinou“ je Zdeněk Vocásek. Je to nejdéle vězněný vrah v Česku a jak to tak vypadá, károvaný vzduch bude dýchat ještě pěkně dlouho – pravděpodobně do konce života. K jeho dopadení pomohla jedna vážně velká náhoda. Jinak by mu dost možná druhá vražda prošla stejně jako ta první.
Začalo to u piva
Pokud si myslíte, že byste vraha, který je schopen brutálně ubít svou oběť, poznali na první pohled, pletete se. Zdeněk Vocásek totiž působil na první pohled docela normálně a obyčejně. Pracoval jako hlídač u pražského Dopravního podniku a po práci se rád napil. Jenže to tehdy nebyla žádná výjimka. Mimochodem – píšeme o roce 1987. A teď konkrétně o 5. dubnu.
Právě tehdy se totiž Zdeněk Vocásek vydal do jednoho hostince na Vysočanech. Přisedl si tam k místnímu štamgastovi, Ferdinandu Koudelkovi. Byla to náhoda, nebo si ho cíleně vybral? Až se dozvíte, co zjistili později policisté, možná se přikloníte k té druhé variantě. Ale dál.
Věznice Mírov - právě tady si Zdeněk Vocásek odpykal většinu trestu
Kdyby nebylo Gorbačova…
Když hospoda zavírala, pozval Koudelka svého nového kamaráda k sobě na ubytovnu. Tam totiž žádné zavírací hodiny neplatily a popíjet mohli klidně dál. Vocásek později tvrdil, že ho Koudelka napadl a on se jen bránil. Možná se prostě jen pohádali a Vocásek se neudržel. Kdo ví. Výsledkem však bylo, že vysočanský štamgast skončil v tratolišti krve s 12 bodnými ranami.
A právě tady se nám do toho míchá generální tajemník Komunistické strany SSSR Michail Gorbačov. Vocásek to asi netušil, ale právě 5. dubna 1987 měl tento potentát dorazit na návštěvu. Což znamenalo, že se v ulicích pohybovalo vše, co mělo ve Veřejné bezpečnosti ruce a nohy. Když tedy zahlédli podivné individuum v zakrvácených kalhotách a několika zavazadly (po vraždě totiž Vocásek Koudelku navíc i okradl), měli jasno.
Vocásek ani moc nezapíral. A když si kriminalisté dali dvě a dvě dohromady, spojili ho s vraždou, která se stala nedávno na Vinohradech. Obětí byl tehdy také známý milovník piva – Quido Frank alias Žabák. Nevrlý nevidomý invalidní důchodce, který měl tolik kamarádů, že se kriminalisté tehdy neměli čeho chytit. Nicméně vrah jim tentokrát sám nakráčel do náruče. Co všechno se nestane, když se v republice objeví významná osobnost…
A zjistilo se, že chybělo málo a mohl mít na svědomí životy hned tři. O tři roky dříve totiž zaútočil kladivem i na svého kamaráda Stanislava Hlaváčka, s nímž přespával ve vybydleném domě. Hlaváček jako zázrakem tři rány kladivem směřované přímo na hlavu přežil. Bohužel z něj jako z alkoholika žádnou kloudnou výpověď policisté tenkrát nedostali.
Od popravy ho dělily týdny
Dokazování nebylo příliš složité, takže byl Vocásek brzy odsouzen za dvojnásobnou vraždu k trestu smrti – jak jinak. Mělo k němu dojít v prosinci 1989. Jenže člověk míní a historie mění. Tentokrát vše změnila Sametová revoluce. Trest byl Vocáskovi odložen a později změněn na doživotí. Bez milosti.
Verdikt znalců byl tehdy jasný. Žádnou duševní chorobu prý Vocásek netrpí. Ovšem jediná bytost, na kterému kdy záleželo, byla jeho fenka Cita, se kterou sloužil u dopravního podniku. Trpí však trvalou poruchou osobnosti a na své oběti útočil v podstatě bezdůvodně.
Aktuálně si Vocásek odpykává 38. rok za mřížemi a i když se pravidelně snaží žádat o milost, všechny jeho žádosti jsou zamítány. Alespoň v něm je spravedlnost. Funguje. Ale jeho obětem už to život samozřejmě nevrátí.
Zdroj:
