Článek
Nákup v obchodě se může proměnit z poměrně běžné činnosti v nepříjemnou kvůli mnoha věcem. Leckdy za to mohou i ostatní nakupující. Zatímco věci, které se vás přímo netýkají (třeba pobíhání malých dětí mezi regály), můžete víceméně odfiltrovat, útoky mířené přímo na vás už tak jednoduše ignorovat nejdou.
Obtěžování při nákupu
Přesně něco takového se mi stalo včera v jednom větším supermarketu. Vybírala jsem zrovna zeleninu do salátu, když se za mnou ozvalo: „Papriku ne, kupte si radši okurku, paní.“ Upřímně mě v tu chvíli nenapadlo, že by ta slova mohla být určena mně. A protože jsem nereagovala, přišel ten nezdvořák až za mě. „Vážně, paní, dneska dovezli ty velký, tlustý, přesně pro vás.“
Úplně jsem ztuhla. Ten člověk mohl stát tak krok za mnou, víc ne. Pak se probudily moje anti-osahávací instinkty (ženy cestující v MHD nebo stojící v nejrůznějších frontách určitě znají), prosmýkla jsem se za svůj košík tak, abych byla od toho muže dál, a vypálila pryč. Cítila jsem, jak rudnu, i když jsem k tomu vlastně neměla důvod. Mohlo to slyšet tolik lidí…
Možná obrana mě napadla až pak
Vůbec nevím, jak ten muž vypadal, neotočila jsem se, jen jsem rychle prchala z obchodu pryč. Všechny ty věci, které by se měly udělat – třeba zajít za ochrankou nebo onoho úchyla alespoň zpražit pohledem – mě napadly až potom. Doteď to nechápu. Osahávače už jsem párkrát pěkně zpražila (pravda, ty první ne, tam jsem jen ztuhla), tak by snad nějaký úchyl v obchoďáku neměl být problém?
Možná mě tak zaskočil ten nový typ útoku, při kterém vlastně o nic nešlo, ale ve skutečnosti ano? A co vlastně šlo dělat? Zařvat na něj a upozornit na sebe ještě víc lidí? S tím, že by se mě stejně nejspíš nikdo nezastal, protože se vlastně nic nestalo? Stejně jako tenkrát s tím mizerným pečivem? Vlastně nevím. Jak byste reagovali vy?
