Článek
Dnes bych začala jedním otřepaným vtipem. To si takhle pošťák stěžuje: „Dědo, nemohl byste si ten důchod nechat posílat na účet? Kdo se má každý měsíc škrábat do tohoto šíleného kopce?“ „Nestěžuj si, nebo si objednám denní tisk.“ No jo, jenže dneska už byste s tímhle řešením nepochodili.
Nejsou lidi, paní. To víte
Neřekla bych, že moje teta bydlí až na takové samotě. Ta vesnička není zase tak mrňavá – mají vlastní obchod, školu, školku, a dokonce i lékárnu. Jen poštu – tu nemají. Dopisy a balíčky jim vozí z většího města, a to rozhodně ne každý den. Aktuálně to bylo jednou za tři dny, což by se ještě dalo pochopit. A to bez ohledu třeba na objednaný denní tisk. Prostě vám noviny za tři dny přivezou najednou. „Nejsou lidi, paní. To víte,“ sdělili jí na poště, když šla tuhle služby reklamovat.
Dnes podáte – a bůh ví kdy dodáme
A od března to prý bude ještě veselejší. Včera jí „její“ paní pošťačka sdělila, že co tři dny už se neuvidí. Přidali jí prý nějaké rajóny, takže k tetě do vesnice už bude jezdit jen každý šestý den (nebo víc, když to vyjde na víkend). Hezké, že? A za tohle my všichni platíme. To už si rovnou můžeme ty zásilky doručovat sami. Ať s tím tedy Českou poštu nemusíme obtěžovat. Pro mě za mě ji můžou hned zítra klidně definitivně zavřít. Co říkáte?
