Článek
Máme ve městě Lidl. Takový pěkný, velký, s docela dobrou otevírací dobou. Jenže dvě hodiny po jejím začátku a dvě hodiny před jejím ukončením v něm nezaplatíte jinak než na samoobslužce. A to je právě ten problém.
Na samoobslužné pokladny chodím, kdy chci
Osobně proti samoobslužkám nic nemám. Jsou ideální na menší nákupy (nebo i na ty trochu větší, pokud si musíte vybrat mezi menším místem na odkládání nákupu a frontou až za dva rohy). Z logiky věci tedy vyplývá, že na velký nákup k nim nechodím.
A nechodím tam ani tehdy, když mám v košíku hodně zlevněného nebo atypického zboží (takovou kytici mi to vždycky vyhodí jako chybu a musí doběhnout obsluha). A než se zeptáte – skener k nám ještě nedorazil. Pokud jsou tedy otevřené jen samoobslužky, nemám jinou volbu.
Tolik druhů pečiva - tady ještě s popisky
No jo, ale já si to budu přece markovat sama
A nedávno jsem zjistila, že se mi mění nákupní uvažování, když vím, že jinak než na samoobslužné pokladně nezaplatím.
Především si lehké věci (jako třeba kypřicí prášek) nechávám na jiný nákup, pokud to není nezbytné. Ne vždy totiž pomáhá na odkládací plochu mírně zatlačit – a ochotnou prodavačku po ruce, aby člověk pohledal.
Taky nekupuju květiny a kytice, ale to je asi to nejmenší. Přece jen, to nedávám do košíku každý den (tedy, já bych ráda, ale rozměry mé zahrádky a bytu tomu úplně nepřejí). Vynechávám také balení vod, i to někdy hlásí chybu. Zvlášť když jich je víc.
Radost si udělám třeba jindy
A asi nejdůležitější změnu jsem u sebe zaznamenala u pečiva. Ráda zkouším nové věci a nosím je i domů. Jenže – když si název nezapamatujete přesně, na samoobslužce nepochodíte. Obrázky jsou mrňavé (kdyby šly alespoň zvětšit) a prodavačka, která by měla být po ruce, buď řeší jiný nákup, nebo taky neví – a ještě vás sprdne, že vy máte vědět, co si berete.
Copak jsem si to k té pokladně asi přinesla? Obsluhu, prosím!
OK, kdybych si vzala jeden kus, tak asi ano. Ale když nakoupím šest druhů (tak, abych vyhověla každému v rodině), to už je většinou nad mé síly. A nakonec na té pokladně strávím mnohem víc času, než bych chtěla.
Zjišťuji tedy, že v ranních nebo večerních hodinách raději boxy s takovým pečivem cíleně obcházím. Takže smůla, Lidle. Neprohlédnu si vaše novinky, nenaláká mě vůně čerstvě upečeného (tedy vlastně rozpečeného) pečiva, ani nepřihodím rodince něco na svačinu. A myslím si, že nejsem sama.
Anebo půjdu rovnou jinam
To radši skočím vedle do pekárny nebo mrknu na nějakého online dovozce nákupu. Tam po mně nechtějí, abych si všechno sama markovala a znala dopodrobna každý kus. A jako bonus mi hned přehledně ukážou složení – v čemž se obchodní řetězce taky mají co učit.
Zajímalo by mě, jestli obchodům dochází, jak ztrátové mohou ty jejich samoobslužky být – nebo se jim to prostě vyplatí, protože ušetří na prodavačkách? Osobně o tom dost pochybuju.
Mimochodem – jak to máte vy? Nakupujete jinak, když víte, že budete muset na samoobslužku? Nebo jste (alespoň v mých očích) superhrdinové a zvládnete to bravurně bez jakéhokoli ústupku?
