Článek
Ve hře totiž nejsou žádné drobnosti, ale spíš odhalení, která mění zažité představy o téhle negativně pojímané postavě světové historie. Nad výzkumem se ale jako temný stín rozprostírají také značné etické pochybnosti.
Vzorek krve z pohovky v bunkru
Dlouho se mělo za to, že Hitler po sobě nezanechal nic, co by šlo vědecky zpracovat. Jenže tvůrcům dokumentu se podařilo sehnat něco, o čem svět dlouho nevěděl, že to vůbec existuje – kus květované látky nasáklý krví pocházející z pohovky, na níž se nacistický vůdce zastřelil. Není úplně jisté, kde k ní majitel přišel, údajně ji měl kdysi z pohovky vyříznout jeden americký voják. Ale než vědci začali cokoliv zkoumat, museli potvrdit, že vzorek skutečně Hitlerovi patří.
Tady jim jako důkaz posloužil stěr z dutiny ústní jednoho z posledních žijících příbuzných – muže označovaného jako Norbert H., kterého kdysi k testu přemluvil známý belgický novinář Jean-Paul Mulders. Shoda na chromozomu Y se ukázala jako jednoznačná. Dotyčný muž prý tehdy jen vydechl: „Přál bych si, abych to nikdy neudělal. Hitler byl pro mě největším zločincem všech dob – o tom není sporu.“ A není divu, rozhodně není snadné žít s vědomím, že mezi vaše nejbližší příbuzné patří jeden z nejhorších zločinců všech dob, zodpovědný za smrt milionů lidí.
Zdravotní stav diktátora pod mikroskopem
Co tedy vědci zjistili? Klíčovým objevem pro ně byla mutace genu PROK2, která souvisí s tzv. Kallmannovým syndromem, což si nejspíš zaslouží trochu vysvětlení. Tento syndrom totiž může u mužů způsobovat nízkou hladinu testosteronu, zpomalený nástup puberty, nesestouplá varlata a být zodpovědný za špatný vývoj pohlavních orgánů, které kvůli tomu obvykle zůstávají velmi malé, skoro zakrnělé.
Toto zjištění navíc koresponduje se starými lékařskými záznamy z 20. let, kde je uvedeno, že Hitler měl pouze pravé varle. Zároveň se definitivně vyvrátily teorie a fámy o jeho židovském původu — chromozom Y, který u něj našli, podle vědců takovou možnost definitivně vylučuje.
Riziková skóre a tenký led etiky
Tvůrci dokumentu se ale nezastavili jen u fyzických predispozic, protože když už měli v rukou Hitlerovu DNA, rozhodli se to vzít pěkně od podlahy. Nechali proto spočítat i tzv. polygenické rizikové skóre, které odhaduje, zda měl člověk zvýšené genetické sklony k některým psychickým poruchám. A výsledky je značně překvapily.
Podle nich naznačují, že nacistický vůdce měl vyšší predispozice k autismu, schizofrenii, ADHD i antisociálnímu chování. Právě tady se však razantně ozvali psychologové, kterým se tyhle zjednodušené zkratky určené laické veřejnosti silně nelíbí. Například psycholog Simon Baron-Cohen upozorňuje, že spojovat autismus s Hitlerem je nejen vědecky sporné, ale může to stigmatizovat miliony lidí po celém světě. Není divu – nikdo nechce slyšet, že v něm vlastně může dřímat „takový malý diktátor“.
A ještě problematičtější je podle něj naznačovat to, že Hitlerovy činy mohly být „dány geneticky“, tedy že za to vlastně víceméně nemohl. To by podle něj mohlo odvádět pozornost od vědomých rozhodnutí, ideologie a historického kontextu. A tomu by se seriózní věda rozhodně měla vyhnout.
Zdroje info: Autorský text
