Článek
WindRunner bude létající mamut, a to doslova. Bude totiž přepravovat opravdu kolosální náklady. Nebyl totiž navržen k ničemu menšímu než k přepravě obřích listů větrných turbín, které se jinak vozí po silnici či železnici jen s vypětím všech sil a nervů. A až vzlétne, nejspíš přepíše pravidla nejen pro energetiku, ale i pro samotné letectví.
Proč vůbec takový kolos vzniká
Onshore větrné elektrárny jsou jedním z pilířů přechodu na čistou energii – o tom asi není třeba polemizovat, valí se to na nás z médií doslova ze všech stran. Jenže tady se opravdu nevyplatí přemýšlet v malém měřítku, protože čím větší turbína, tím více elektřiny umí vyrobit. Ovšem čím větší turbína, tím také větší logistické peklo – to je bohužel třeba si přiznat.
Dnešní listy mají běžně kolem 70–80 metrů a už to je docela slušný přepravní oříšek. Jenže ty z nové generace mají mít i přes stovku. Kdo někdy viděl, jak se podobné monstrum vine přes zatáčky a podjezdy, ví své.
A právě proto vznikla společnost Radia, založená inženýrem Markem Lundstromem z MIT. Právě ta chce totiž tenhle zdánlivě nerozluštitelný gordický uzel přetnout – a to vzduchem. A protože na světě zatím neexistuje letadlo, které by takové listy bezpečně odvezlo, nezbylo než ho vymyslet.
Gigant, který zastíní i Mriju
WindRunner má být dlouhý přes 108 metrů, mít rozpětí 80 metrů a všem zájemcům nabídne nákladový prostor o objemu 8 200 kubíků. To je dvanáctkrát víc než Boeing 747F a několikanásobně víc než legendární Antonov An-225 Mrija, který byl dlouhou dobu považován v téhle oblasti za nepřekonatelného rekordmana (a proto byl doteď problém ho nahradit, když jediný funkční model zničila ruská invazní vojska na letišti v Hostomelu).
Kabina pro piloty bude umístěna nahoře, pod ní pak najdeme obrovskou nosnou „trubku“ sloužící čistě nákladu. Ten se bude nakládat podobně jako u cargové verze Boeingu 747 – tedy vysunutím celé přídě nahoru.
A teď jeden detail, který překvapí i letecké nadšence: tenhle gigant si totiž díky své obdivuhodné technické vyspělosti vystačí s ranvejí dlouhou zhruba 1,8 kilometru. A to je míň, než potřebuje řada velkých dopravních letadel dnes. A myslelo se i na emise – WindRunner by tak měl okolí zatěžovat emisemi CO₂ o 30 % méně než běžná dopravní letadla. Ani ekologové by tak proti němu nemuseli nic namítat.
Zdroje info: Autorský text
