Článek
Víte, začal o mně rozšiřovat, že jsem strašná ženská. Dokud žil u mě v baráku, to jsem mu byla dobrá. Ale jakmile se odstěhoval s přítelkyní, přestal se se mnou skoro bavit. Asi se mu nelíbil můj názor na ni – ale uznejte, ženská, co už má jedno děcko bůhví s kým (kdyby to bylo vážně znásilnění, jak říkala, přece by šla na potrat), to není dobrá partie pro život. A vůbec je taková k ničemu. Vařit pořádně neumí a je to nějaká umělkyně nebo co.
Vnouče ti nedáme, adoptujeme si
Ale nějak jsem to překousla a když ke mně syn občas zašel (samozřejmě bez ní, tu jsem nechtěla ani vidět), nedalo mi to a poptala jsem se na vnoučata. Nejdřív různě kličkoval, ale pak to ze sebe jednou vysypal.
„Ty mít žádný vnoučata nebudeš. Udělala jsi mi ze života peklo a nedovolím ti ničit další rodinu. Dítě si adoptujeme, takže na něj nebudeš mít nárok – ani kdybys to chtěla hnát přes soud!“
Cizí dítě nechci
No chápete to? Řekla jsem mu na to, co si o tom myslím. Pěkně od plic – a od té doby se neozval. Já, která jsem mu dala první poslední. A teď jsem se tohohle dočkala. Ale má recht, cizí děcko nechci. A bůhví, jak to vlastně je, třeba s ní už ani nespí. Jak říkám, špatná partie pro život. Takovým ženským by normálně měli zakázat navazovat další vztahy, vždyť akorát ničí rodiny. Když mají děcko kdoví s kým, ať se o něj taky postarají.
Příběh jedné z našich klientek. Ze začátku působila rozumně a tak nějak nenápadně, ale postupně se ukazuje, co je asi zač. Nemyslím si, že by bylo všechno tak růžové, jak ona to líčí. Hlavně z její strany. A protože se s klienty nehádáme, jsem ráda, že se z toho mohu alespoň vypsat. Děkuji všem, kdo si to přečtou.
