Článek
Předem varuji, že tohle téma bude trošinku hanbaté. Takže pokud se červenáte i při myšlence na sex, tak dál nečtěte. Ne, fakt ne. Já vás varovala.
Polštář jako neocenitelný pomocník při migréně
Migréna je vážně nepříjemná věc. Asi to znáte. Je to taková ta bolest, kdy byste hlavou nejraději vráželi do zdi, ale stejně vám to nepomůže. Častěji jí trpí ženy a mnohdy na ni nezabírají ani moderní léky. Já ale jeden osvědčený způsob našla.
Když cítím, že to na mě jde, pomůže trocha sexu. Tedy lépe řečeno – pomůže orgasmus. Ne vždycky, ne na sto procent, ale pomůže. Je však třeba ho jaksi realizovat hned – hned ve chvíli, kdy se v očích objeví první podezřelé střípky aury a kdy hlava jen lehounce, lehoulince začíná třeštit. Když to řeknu stručně – hranice je tak 20 minut. Když to nestihnu, už to nemá cenu zkoušet. Spočítáno (mnou, asi to tak nebude úplně u každého).
Ale najít si na takové povyražení čas ve chvíli, kdy se okolo motají dvě malé děti, není snadné. Musí to tedy být extra rychlovka. A už asi tušíte, že k tomu se partner moc nehodí. Našla jsem si na to šidítko, které nevyvolává nežádoucí pozornost – polštář s pěkně tvrdým rohem. Takový ten brokátový (sehnala jsem ho někde v bazaru, a byla to fakt náhoda). Nejdřív ležel jen tak na gauči a pak jsem zjistila, že v mém případě má i jiné použití. Do pěti minut bylo hotovo. Nevím, asi mi pomáhal ten pocit, že s jeho prostřednictvím je to „jak od cizího“ (pánové si kvůli tomu prý nejdřív přesedí ruku a pak jsou na věc, jak jsem slyšela).
Jenže jak lítáte okolo dětí, občas na pár věcí zapomenete. No a já tak párkrát nechala ten gaučový polštář v ložnici. A tchyně, která má ve zvyku vždycky prosmýčit celý byt, si toho samozřejmě všimla. Nechápu jak, mně by byl nějaký polštář kdekoli absolutně ukradený. Tvrdila jsem jí, že ho tam mám kvůli podpoře krční páteře, když si čtu – a vypadalo to, že mi na to skočila.
Nechali jsme tchyni klíče od bytu
No a pak jsme jeli na týden na dovolenou. A protože by neměl kdo zalévat květiny, dostala tchyně naše klíče. Jenže po návratu mě čekalo překvapení. A velké. Kytky byly v pořádku, to zase jo. Ale moje domácnost zaznamenala pár změn. Tchyně vyhodila můj svatební porcelánový servis a koupila nový – prý se nehodí jíst z oprýskaného nádobí. A stejnou péči dostala i naše předložka přede dveřmi, závěs u vchodových dveří – a hádáte správně, i můj polštář. „A na gauči máš pěkné nové polštáře, ať to k něčemu vypadá,“ usmívala se sladce.
Jen jsem poděkovala a snažila se nedat na sobě nic znát. Jasně, že to byly mrchy měkké, do kterých se akorát propadnete. A pevný rožek nemá ani jedna. A přitom ten polštář byl pěkný. U těch závěsů nebo předložky bych to pochopila (nádobí už bylo podle mě tedy přes čáru), ale tomu polštáři nebylo fakt nic. A kdyby ho alespoň dala třeba na půdu… Ach jo. Podle mě to věděla. Nějak si to vydedukovala.
Tak snad si někde brzo seženu nový, ale klíče už jí vážně nikdy nedám. On i manžel byl docela nepříjemně překvapený, že něco takového udělala. On to pojal tak, že nás asi má za nějaké socky, ale to přece nejsme – jen nevyhazujeme za zbytečnosti. O polštáři jsem mu samozřejmě neřekla. Nemusí vědět všechno. Ale doufám, že takové překvapení po dovolené hned tak nezažiju.
Sepsáno na základě odposlechnutého příběhu v naší hospůdce. Varování pro dámy z firemních akcí – pokud se chcete pořádně opít a nechcete, aby vám bez hlesu naslouchala celá hospoda, rezervujte si příště soukromý salonek. Ta pětistovka k účtu za to stojí.
Jo a mimochodem – celou tuhle debatu začala jiná žena, která si stěžovala, že jí manžel vyměnil sprchovou hlavici – ale ta předtím měla silnější proud, takže si to mohla v pohodě „udělat“ ve sprše. A vůbec netuší, jak mu to taktně vysvětlit, aby sehnal podobný model. Takže tak.
