Článek
Když jsem se před pár lety pozastavovala nad žádostí naší školní psycholožky o umožnění účasti naší dcery na speciálním testu, který má ukázat „připravenost dětí v komunikaci s neznámým člověkem“, zaváhala jsem. Bylo to totiž mimo vyučování, odpoledne. Musela bych zrušit kroužek a vůbec by mi to zkomplikovalo denní program.
Kývla jsem a udělala jsem dobře
Považovala jsem to za blbost – dcerka se přece s nikým cizím bavit nebude. Vštěpujeme jí to odmalička. A že by si od někoho vzala bonbon nebo mu ukázala cestu (nedej bože přitom jako navigátorka nastoupila do auta)? Ne, to fakt nehrozí. Ale nakonec jsem kývla. Konzultovala jsem to s ostatními rodiči a většina byla pro. No to jsme tedy zvědaví, co se dozvíme nového – a dozvěděli jsme se.
Čísla si nepamatuju přesně, ale tehdy bylo na tom testu přes 40 dětí. Takový průřez všemi možnými povahami a rodinnými zázemími – ze dvou našich školních tříd se totiž omluvilo jen minimum. Nejdřív si děti s paní psycholožkou jen povídaly (to vím z doslechu, my jsme byli požádáni, abychom čekali venku). A pak přišel ten test.
Ztratil se mi pejsek
S pomocí asistentek se paní psycholožka dětí ptala, jak by reagovaly v různých situacích, a jak se ukázalo, jedna zmátla prakticky všechny. Představte si, že k vám přijde smutný starší pán. V ruce má vodítko a tvrdí, že se mu zaběhl pejsek a potřebuje ho rychle najít, aby ho nepřejelo auto. Ukazuje přitom do parku. Nepoužívá žádný z těch klasických triků, které děti odmalička učíme, hraje na city a prosí o pomoc. O takovou, kterou dítě zvládne.
Pokud dítě váhá, přidá další argument: „Jsi malý/malá, do toho křoví se vejdeš lépe než já a za chvilku ho určitě najdeme.“ A víte, jak to dopadlo? Našlo se jen pět dětí, které se buď hodně styděly, nebo situaci vyhodnotily správně – ty ostatní by s pánem klidně šly. A to včetně mé dcery, u které bych to nikdy, ale opravdu nikdy nepředpokládala.
Ono důrazné napomenutí „Nikdy a nikam s nikým cizím“ prostě přebila touha pomoci ubohému pejskovi. No řekněte, napadlo by vás to? Škola tedy věděla, na co se při následné prevenci zaměřit, a my rodiče jsme to ještě pár dní vydýchávali. Schválně – zkuste si tenhle test doma taky. Možná budete překvapeni stejně jako já.
Mimochodem – pokud to zkusíte a neuspějete, naučte dítě jednu univerzální odpověď. „Požádejte o pomoc někoho dospělého.“ Tak nám to tenkrát psycholožka doporučila. Tak snad to v případě nouze opravdu pomůže.
Autorský text a zkušenost
