Článek
Téma rodinných oslav už jsem tu nakousla několikrát. Když máte příbuzenstvo na jižní Moravě, není o vzpomínky nouze. Někdy jsou veselé, jindy trochu míň. Ale můžete se z nich i poučit, pokud to vezmete za správný konec.
Hlavně se podívejte, co jste dostali
Babička by mohla vyprávět – kdyby tu ještě byla. Tak budu vyprávět za ni. Vtipné na tom je, že chudák dlouho nevěděla, co vlastně provedla. Bylo to tak: teta se strejdou hledali, čím by ji uctili k jejím sedmdesátinám. Nějaké poukazy tehdy ještě nebyly a babi by je stejně nejspíš někomu dala. I z různých bonboniér a podobných věcí dělala putovní dárky. Bohužel při tom obvykle zapomněla hlídat trvanlivost, takže ne vždycky to byly dárky ceněné.
Oblečení nebo šperky? To taky ne. Jedny pěkné věci měla do kostela, jinak kromě toho moc nepotřebovala. A pokud byste jí chtěli koupit něco na zahrádku, taky byste se zlou potázali, protože na to byla dost pintlich. Strejda to tedy vymyslel – koupí jí víno. Ale ne nějaké za pár šupů, ale slámové. To byla tenkrát drahá sranda.
Jak se dělá slámové víno
Co to vlastně je? I dnes docela drahá legrace. Má vysokou přírodní sladkost kvůli tomu, jak se vyrábí. Musíte mít ze všeho nejdřív vhodné hrozny. Když je máte, očešete je a necháte na vhodném místě pár týdnů až měsíců vysychat. Tak trochu na rozinky. Pokud žijete v oblasti s teplým klimatem, půjde to na sluníčku. U nás je ale postup jiný – hrozny se rozloží na slámu nebo na dřevěné palety (případně se zavěsí) a nechají se v dobře větraných prostorách přirozeně vysychat.
Je to trochu piplačka, protože je musíte pravidelně obracet a odstraňovat všechny poškozené bobule. Ale když se vám to povede, budete mít na konci extra sladké hrozínky. Poté je třeba hrozny vylisovat – pěkně celé i se stopkami, jinak to nejde. Výlisnost není vysoká a na konci bude jakostní víno s přívlastkem. Pak se ještě nechá kvasit a zrát (1 až 2 roky). Hotové víno chutná po ovoci, medu, sladkém koření apod. Skvěle se hodí k dezertům, zmrzlinám, paštikám nebo třeba k sýrům. Je to taková sladká tečka na závěr večeře nebo oslavy.
Takže si to shrňme – je to pracné, s nejasným výsledkem a malou výtěžností. Takže to bude i drahé. Tehdy stála lahev pár stovek, dneska se radši na cenu ani nedívám. A právě tohle víno dostala babi.
„Jé, hele, víno – to si dám!“
Teta se strejdou tedy vybrali dárek vážně dobře. Jejich smůlou bylo, že na oslavu dorazili pozdě – myslím, že někdy v polovině. Babi už byla tehdy v dost podroušeném stavu (stejně jako většina dalších lidí, já s maminkou jsme nepily a obsluhovaly – já byla malá a mamince to prostě nechutná). Babi se zvedla, aby gratulanty přivítala.
A jak byla v ráži, hned že prý dárek zkusí, že to vypadá fajn. A než stihl kdokoli říct aspoň „he,“ rozdělal lahev (obdivuhodné v jejím stavu), nalila si víno do sklenice a smíchala ho s kofolou, jak byla zvyklá. Ještě halekala, jak je to dobroučké, ale to už teta a strýc neslyšeli. Naštvaně vypálili pryč – a od té doby je na oslavách nikdo neviděl. Nepřišli ani na babiččin pohřeb, pokud vím.
Babi dlouho nechápala, co udělala špatně – a my taky ne. Lahev od slámového vína totiž zmizela spolu s ostatními po oslavě pěkně do odpadu. Nikdo tedy dlouho nevěděl, jakou dobrotu to vlastně měla (a ani o tom nevěděla). Pak se to k ní oklikou doneslo, ale i když se snažila si příbuzenstvo udobřit, nepovedlo se jí to. A tak se nakonec zabejčila ona. Když ty dva pitomce napadlo jí dát tak drahý dárek, měli jí to přece říct. Můžou za to oni. A vůbec – takhle se urazit kvůli lahvi vína. Ať si to příště vypijí doma. A bylo.
Nedají a nedají
Když jsem dospěla a začala dostávat jako dárek alkohol, tak jsem – pamětliva babiččina zážitku – všechny lahve pečlivě kontrolovala. Doufala jsem, že taky takovou dobrotu dostanu – následně za ni návštěvě poděkuji, zeptám se, jak se to správně pije, a společně si to vychutnáme. Ale zatím nic. Ani kapička slámového vína. Ale třeba se jednou dočkám, uvidíme. Držte mi palce.
Webové stránky Moje Lahve: Slámové víno - výroba a způsoby sušení vinných hroznů
Webové stránky VS Valtice: Výroba slámového vína
