Článek
Hlavní podezřelý dnešního článku je jasný: brambory. K mání jsou v mnoha podobách. Pokud tedy nemilujete syrové, jako náš (už zesnulý) německý ovčák, určitě nepohrdnete těmi vařenými, pečenými, šťouchanými, smaženými… A bůhví ještě jakými.
Mně by stačily jenom ty vařené
Já mám různé kuchařské experimenty ráda. Ale přiznám se, že nakonec se vždycky pokorně vrátím k bramborám uvařeným ve slané vodě se špetkou kmínu, přelitým horkým máslem a s trochou nasekané petrželky nahoře.
A přesně na něco takového jsem se tentokrát těšila v restauraci. Brambory se smažákem sice vypadají na první pohled trochu zvláštně, ale já to tak mám prostě ráda. Ale to, co mi přistálo na stole z rukou snaživé servírky, moc vábně nevypadalo.
Sýr tedy ano – taková ta klasika. Ale brambory se tvářily, jako by byly v posledním tažení, a předtím je někdo ještě poškádlil nějakým odbarvovačem. A konzistence? Taky nic moc. Uvnitř ještě tvrdé, nahoře skoro blemcavé. A to tedy ne, já jsem na brambory pes.
Když já nestíhal
Chvíli jsem čekala na servírku, ale když se neobjevila, vzala jsem talíř a hurá do kuchyně. V těch malých vesnických hospůdkách si to naštěstí ještě můžete dovolit. Mladý kuchař se nejdřív tvářil vyjeveně (jako co tam dělám), pak zděšeně, a nakonec zkroušeně. „Když já si ty brambory zapomněl dát vařit, tak jsem je strčil do pytlíku a do mikrovlnky.“
To jsem zalapala po dechu. Našel to prý na internetu a od vařených to prý není poznat.
Dala jsem mu ochutnat. Prý tedy rozdíl nevidí. Ale když jsem ho ujistila, že já jo, udělal mi nakonec hranolky. Chvíli jsem přemýšlela, že hodím „na ty internety“ špatné hodnocení, ale rozhodla jsem se počkat. Zajdu tam brzy znovu a uvidíme, jak se náš mlaďoch polepšil. Kdo z nás někdy neudělal chybu, že jo? Jo a ty hranolky s domácí tatarkou (a tím smažákem) byly nakonec docela fajn.
