Článek
A nejde jen o nějaké dojmy – vše je podloženo čísly (a vidím to i ve své vlastní rodině). Ačkoliv dnes vydělávají o polovinu méně než před pěti lety, jejich životní úroveň neklesla. Naopak. Díky razantním valorizacím penzí jim příjmy ve výsledku neubyly, ale naopak vzrostly. O tom všem (a také o mnoha dalších věcech) vypovídá podrobný průzkum Českého statistického úřadu, který si můžete dohledat pod názvem Životní podmínky domácností (EU-SILC) nebo také pod pracovním označením SILC-2024.
O čem tento výzkum je?
Stručně řečeno – detailně mapuje finanční situaci českých domácností. A v minulém roce přesně potvrdil obecnou zkušenost sociálních systémů. Ta říká, že když lidé dostanou vyšší sociální dávky nebo důchody, často omezí své pracovní aktivity (všimněte si slůvka často – samozřejmě to neplatí plošně a pro všechny, ale dělá to dost lidí na to, aby to stálo za zmínku).
Důchodci pracují méně, ale mají více
Před pár lety nebylo výjimkou, že si důchodci ke svým penzím přivydělávali – ať už brigádně, nebo na zkrácené úvazky. Určitě to znáte i ze svého okolí – alespoň u nás to tak bylo. Kdo mohl, ten pracoval – i kdyby jen na pár hodin denně na vrátnici. Jenže dnes je podle výzkumu SILC-2024 situace docela jiná. Díky pravidelným valorizacím penzí už totiž spousta seniorů pracovat jednoduše nemusí, protože mají dostatek prostředků na pokrytí svých výdajů.
Důsledek? Jejich pracovní aktivita prudce klesla. Před pěti lety si vydělávali přibližně o polovinu více než dnes, ale přesto jejich současná životní úroveň nijak neutrpěla. Jinými slovy – důchodci vydělávají méně, ale mají více.
V kontextu zdražování a stále rostoucích výdajů domácností to tedy jednoznačně vyhráli. Tedy po stránce finanční. Horší je to podle mě s ostatními stránkami jejich života. Podle mých zkušeností začínají lidé, kteří najednou „nic nemusí“, rychle chátrat. Nemají žádný pevný bod dne nebo týdne, pokud si ho sami nenastaví. Navíc přicházejí o sociální kontakty (pokud tedy nezačnou navštěvovat třeba nějaké centrum seniorských aktivit). Rychleji pak zapomínají, horší se jim pohyblivost a vůbec i chuť něco dělat. Taková je alespoň moje zkušenost.
Když se omezuje práce, nemusí to být vždy výhra
Podobný trend se však podle zmíněného průzkumu projevil také u jiných skupin obyvatel, například u samoživitelek. Jenže v jejich případě to rozhodně nebylo ku prospěchu. Zvýšené dávky jim sice krátkodobě pomohly, ale vedly také k tomu, že mnoho matek omezilo hledání přivýdělků. A právě to se může ukázat jako chyba.
Když se totiž změní nějaký koeficient pro přiznání nebo výpočet dávky (a to se v našich podmínkách může stát opravdu rychle, jak jsem se sama několikrát přesvědčila), budou rázem bez příjmů. A najít nějakou brigádu obvykle chvíli trvá. To také dobře znám.
