Článek
Dnes o tom, proč už teta nejezdí na takové ty důchodcovské výlety, které ji sice stojí jen pár korun – ale o to víc nervů. Podobnosti s kýmkoli ve vašem okolí jsou dozajista zcela náhodné, protože to by muselo být fakt velké štígro :)
Ani ty větrníky už za nic nestojí
Jak mi řekla teta: „Janinko, do těch ženských bych to v životě neřekla.“ Celý výlet to prý bylo fajn. Šlo se do botanické zahrady, pak na oběd a nakonec ještě do galerie. Všechno to leželo pěkně blízko sebe, takže na jednodenní výlet jako dělané. Ale právě na tom obědě se všechno zamotalo. Ve sklenících byly prý ty dvě dámy docela fajn. Zrovna kvetly kamélie, takže bylo co obdivovat. Společně si vyměnily nějaké zahradnické zkušenosti a šlo se dál. A protože si s nimi teta docela dobře popovídala, požádala, jestli by si k nim mohla přisednout i na tom obědě.
Jenže co čert nechtěl, měli na menu jako zákusky taky větrníky. Tak si je objednaly. A právě tyhle větrníky to všechno odstartovaly.
„Za osmdesát korun takovouhle šlichtu nám dají,“ zabručela jedna z dam.
Teta se jen usmála. Hádala se nerada – jí větrníky chutnaly a do hovoru se stejně nemusela přidávat, dámy si totiž vystačily mezi sebou. Jak asi uhodnete, stočilo se to na minulý režim. Prý bylo líp. Ve všem. Doktoři zdarma, tábory pro děcka za pár korun, placené dovolené, žádní žebráci v ulicích. Dámy byly čím dál víc hlasité a tetě se dělalo čím dál víc špatně. Vytáhla peněženku.
Kdybyste jen věděly…
„Vidíte ho?“ strčila dámám pod nos fotku dnes už svého dospělého syna. „Fešák, co?“
„No to jo,“ přitakaly prý.
„A vidíte, ti vaši slavní komunisti ho málem zabili. Když byly potřeba léky, tak nebyly. Pašovali jsme je z Německa. Zdravotnictví bylo víte na co.“
„Ale to byly nějaké vzácné, ne?“
„Vůbec,“ oponovala teta. „Normálně jsme na ně dostali předpis. Ale prostě nikde nebyly. Nemít známého, co nám to zařídil, tak kluka nemám.“
„To není možný,“ tvrdila jedna, druhá pak vítězoslavně dodala:
„No, to jste byli to ne… ti, disidenti.“ Hledala správné slovo.
„Nebyli,“ urazila se teta. Ne tak kvůli sobě, jako spíš kvůli tomu, jak to ony dámy řekly. I kdyby byli tenkrát bůhvíco, vážně by to podle těch dam někomu dávalo právo odepřít léky malému dítěti?
„Jen byste si měly sundat ty růžový klapky z očí, na to už jste obě staré.“
