Článek
Abych to vysvětlila – dcera je alergik. V jejím předškolkovém věku byla situace nejhorší. Na alergii na břízu se jí navíc nalepila křížená alergie na jablka (a taky na celer, ale to až tak nevadilo, vadil jí totiž jen syrový). A to byl problém.
S pěstitelskými úspěchy na mě nechoď
Tchyně s tchánem byli pyšní na to, co vypěstovali na své malé zahrádce. Měli jabloň, hrušeň, pár rybízových keřů, pole s fazolemi (pro ně) a hrášek (pro vnoučata a pro fenky shi-tzu, které se ho mohly doslova ujíst). A právě s tou jabloní začal být problém.
Jablíčka krásná, ale dcera je nesměla
Jablka měla krásná – to ano. A ve sklepě taky dlouho vydržela. Jenže v onom období je dcera prostě nemohla jíst vůbec. Později se nám je do jídelníčku povedlo zase zavést (skrze nešlechtěné domácí odrůdy a jezení bez slupky po malých porcích), ale ve školce to bylo nemyslitelné. Paradoxně s tím ale neměly problém její učitelky jako právě tchyně.
Dalo mi hodně práce ji přesvědčit. Musela jsem ji opravdu dlouho přemlouvat, že ta jablíčka opravdu nejsou dobrý nápad. A že nepomůže ani desatero umytí, zapíjení mlékem nebo dezinfekce kapičkou slivovice (samozřejmě pro dceru), kterou navrhovala.
Ale nakonec jsme to nějak uklepaly a poslední zimní jablíčka ze sklepa už dcera neochutnala. Hurá Jenže pak přišlo jaro a léto…
Dcera se začala vracet osypaná
A najednou se to dělo znovu. Dcera se začala od babičky vracet s rozjetým ekzémem a s dýchacími potížemi. Snažila jsem se zjistit, jestli někde nezůstalo schované nějaké zimní jablko a nepřistálo jí v jídelníčku. Ale prý ne. Tchyně se na to dušovala. A pak jsem na to přišla. Viděla jsem tchána, jak ráno stříká rybíz proti mšicím. Bylo to nějakým chemickým fujtajkslem, žádný bio výrobek.
A odpoledne už rybíz trhal a nesl ho k jídlu. To byl ten kámen úrazu! Žádná ochranná doba před konzumací – to je prý na obalu uvedeno jenom proto, aby se výrobci jistili.
„Děláme to tak vždycky a nikdy nikomu nic nebylo,“ řekla tchyně.
Dospělým to nic nedělalo, ale přecitlivělá dcera to zase odnesla ekzémem. Snažila jsem se s nimi domluvit po dobrém. A to jsem se zlou potázala.
„To jablko sis vymyslela, abys nám to znepříjemnila. Žádná taková alergie neexistuje. Kluk od sousedky je taky astmatik a jablka normálně může.“
Tak nějak mi to tchyně vpálila. A to byla poslední kapka.
Od té doby malou tchyni nepůjčuju
Dcera už u ní nikdy nezůstala přes víkend nebo bez dozoru. Ovoce ze zahrádky nesměla – místo toho jsem jí vždycky dovezla vlastní, koupené na farmářských trzích. Po něm se kupodivu neosypávala – takže tam to s tou chemií asi dělali umírněněji.(Akorát ta cena, ale co bych pro ni neudělala). Nakonec jsme se s tchánovci rozešli úplně. Ale to je úplně jiný příběh.
Stejně mi to ale dodnes hlava nebere – vidíte, že dítěti ubližujete, a stejně to děláte dál? To měl být z jejich strany naschvál, úplná neznalost, nebo co?
Zažili jste někdy něco podobného?
