Článek
Po třiceti letech budování demokracie jsme se dostali na samotné dno.
Všechny ideály, za které jsme cinkali klíči na náměstích v roce 1989, mizí před očima. Tehdy jsme snili o svobodě, spravedlnosti, slušnosti a možnosti poctivě pracovat, vychovávat děti a žít důstojný život.
Dnes místo toho sledujeme, jak se tyto hodnoty rozpadly.
Staletá pravidla, na nichž stála naše civilizace, rodina, vzdělání, práce a až poté zábava jsou nahrazena heslem „zábava, zábava, zábava“.
Zmizela motivace něco tvořit, zmizela úcta k práci i pokora.
Komunistickou totalitu jsme vyměnili za jinou za ideologii Green Dealu a bezbřehého liberalismu, která likviduje zdravý rozum, poctivou práci a odpovědnost. Nová víra má své proroky, své dogma a své kacíře. A kdo nesouhlasí, je umlčován, zesměšňován nebo rovnou zničen.
Liberální rakovina postupně prorostla všechny struktury. Zlikvidovala mnoho politických stran, zlikvidovala média, zlikvidovala společenskou debatu.
Místo názorové plurality máme jediný správný názor, který se šíří přes sociální sítě a zpravodajské servery, jež dávno rezignovaly na nezávislost.
Po posledních volbách jsme svědky naprostého rozkladu politické kultury.
Strany, které otevřeně kradou a nejsou schopny řídit stát, dál získávají podporu. Lidé, kteří dokážou tvořit hodnoty, platit daně a stavět rodiny, jsou vláčeni bahnem, zatímco ti, kteří na systému parazitují, jsou oslavováni jako morální autority.
Naše společnost padla na dno.
Ztratili jsme ideály. Zůstaly jen peníze, kšefty a politický marketing.
Musíme znovu začít od našich dětí.
Musíme jim vštěpovat, že vzdělání je klíčem k životu, že práce má smysl, že bez úsilí a znalostí nelze vybudovat lepší svět.
Dnes vyrůstá generace, která má v ruce mobil, ale neumí vyměnit žárovku. Neví, co znamená zodpovědnost, nezná svou historii a tím pádem je odsouzena dělat znovu ty samé chyby, které jsme už jako národ jednou udělali.
Je smutné, kam jsme se jako společnost dostali.
Ale ještě není pozdě.
Pokud znovu postavíme na první místo rodinu, vzdělání a práci a ne ideologii, dotace a zábavu tak můžeme tuhle zemi znovu pozvednout.
Začít ale musíme každý sám a to doma, u svých dětí, ve své práci, ve svém městě.
Jiří Janeček
