Článek
Zatímco okolní svět staví, buduje a roste, Česká republika už tři desetiletí couvá. Likvidujeme vlastní průmysl, zavíráme provozy, propouštíme schopné lidi a omezujeme podnikání. Země, která po roce 1989 toužila po svobodě a prosperitě, dnes stagnuje a pomalu chudne. Stali jsme se státem, který ztratil ambice, odvahu i kontrolu nad vlastním vývojem.
Politická moc v zajetí starých struktur
Po více než třiceti letech demokracie jsme se ocitli v situaci, kterou si málokdo dovedl představit. Na Hradě sedí bývalý rozvědčík, ve vládě se střídají lidé s komunistickou či estébáckou minulostí a parlament plní politici, kteří často neumějí řídit ani vlastní firmu. Změnily se tváře, ale systém zůstal stejný.
Namísto moderního, efektivního řízení státu tu máme staré struktury, klientelismus a nekompetenci. A právě to se propisuje do každodenního života občanů.
Bezbřehá korupce jako základ fungování
Korupce přestala být excesem. Stala se způsobem fungování. Prolíná se všemi oblastmi veřejného života ve zdravotnictví, školství, dopravě, energetice i municipální politice. Nepřehledné zakázky, předražené stavby, dotační projekty pro „naše lidi“, zákulisní dohody a neustálé vytváření nových úřednických pozic jsou dnes běžnou rutinou.
Vznikla nová „elita“ lidé napojení na státní rozpočty a veřejné peníze. Aparát, který nepřináší přidanou hodnotu, jen ji spotřebovává. Jejich platy rostou tempem, které neodpovídá výkonnosti ekonomiky, zatímco běžní pracující občané se zoufale snaží pokrýt základní životní náklady.
Skutečná páteř státu: pracující člověk tvořící skutečné hodnoty
Tento stát drží nad vodou lidé, kteří pracují, tvoří, inovují a odvádějí daně. Zaměstnanci, živnostníci a podnikatelé.
Jenže právě tito lidé jsou systémem trestáni vysokými odvody, nekonečnými kontrolami, přebujelou byrokracií a neustále se měnícími pravidly. Poctivý podnikatel, který nechce uplácet a není napojený na politické struktury, dnes přežívá jen stěží.
Není náhoda, že stále více podnikatelů volí cestu do zahraničí, kde se k nim stát chová férověji.
Ekonomika na dluh: cesta do propasti
Česká republika hospodaří, jako by měla neomezené zdroje. Dluh prudce roste, DPH se zvyšuje, ceny rostou a dostupnost bydlení se propadá. Stát reaguje dalšími škrty a zvyšováním daní, místo aby začal snižovat vlastní aparát a efektivně hospodařit.
K tomu se přidává dramatický pokles porodnosti, který ohrožuje samotnou existenci českého národa. Bez nových generací nebude mít kdo financovat zdravotnictví, školství, důchody ani celkový chod státu. Je to začarovaný kruh, který vláda ignoruje.
Místo řešení skutečných problémů ideologie a odvádění pozornosti
Fialova vláda řeší téměř všechno kromě toho, co pálí české občany:
• nedostupné bydlení,
• nízké mzdy,
• odchod mladých lidí,
• porodnost,
• bezpečnost,
• budoucí stabilitu veřejných financí.
Zatímco ekonomika stagnuje, vláda se zabývá ideologickými projekty, PR kampaněmi a tématy, která nemají nic společného s každodenním životem běžného člověka.
V některých kruzích se dokonce objevuje představa, že problémy vyřeší masová migrace. Ale zkušenosti Francie, Belgie či Švédska ukazují pravý opak import nové populace nevede k prosperitě, ale k chaosu a ztrátě bezpečí.
Český národ je ohrožen
Ohrožena je naše kultura, naše tradice, naše identita i naše bezpečnost. Část politické scény dnes neslouží českým občanům, ale cizím zájmům a ideologiím. Dochází k opouštění hodnot, na kterých stála naše společnost po generace - rodina, pracovitost, odpovědnost a zdravý rozum.
Pokud národ přijde o své hodnoty, o rodiny, o děti a o ekonomickou soběstačnost, přestane existovat.
Je čas na probuzení
Po třiceti letech je zřejmé, že stávající model nefunguje. Je nutné vrátit se k základním hodnotám, omezit přebujelý stát, zastavit korupci, podporovat rodiny, investovat do mladých lidí a dát prioritu těm, kteří tuto zemi skutečně drží pracujícím občanům.
Český národ může mít budoucnost. Ale jen tehdy, pokud odmítne úpadek, přestane tolerovat neschopnost a postaví se za svou zemi, svou kulturu a své děti.
Je čas se probudit.
