Článek
Česká i evropská ekonomika se nedostaly do krize náhodou. Nejde o jeden špatný rok ani o souhru nešťastných okolností. Jde o dlouhodobé systémové selhání, které nahradilo zdravý rozum ideologií, odpovědnost alibismem a práci byrokracií.
Vlády v EU dnes nepřináší řešení, ale naopak svoji činností stále prohlubuje krizi
.
Stát je součást problému.
Daňový chaos a byrokratické molochy
Daňový systém v Evropě se změnil v nepřehledný labyrint. Výjimky, dotace, pobídky, sankce, formuláře a neustálé změny pravidel. Nikdo přesně neví, kolik komu a za co platí , ale všichni vědí, že platí příliš mnoho.
Byrokracie mezitím bobtná. Úřady plodí další úřady, regulace rodí nové regulace. Místo podpory práce a podnikání vzniká strach, nejistota a rezignace. Ekonomika se dusí pod vahou papírů, razítek , nesmyslných povinností a nových ideologií.
Zdražují energie.
Zdražuje bydlení.
Lidé upadají do strachu a deprese. Nezakládají se rodiny nerodí se děti.
To nejsou náhodné výkyvy trhu. To je signál rozbité ekonomiky, která je přehřátá, ale negeneruje skutečný růst. Stát vybírá rekordní částky a lidé chudnou a životní úroveň stagnuje nebo klesá.
Pracující nemají úspory.
Rodiny nemají jistotu.
Podnikatelé nemají perspektivu.
Bydlení se stalo luxusem, ne samozřejmostí pro pracující lidi.
Důvod je prostý: stát zablokoval výstavbu. Povolovací procesy trvají roky, normy se vrší, regulace dusí nabídku. Výsledek je nevyhnutelný , vysoké ceny a nájmy, které požírají výplaty.
Stát problém neřeší.
Stát je vytváří.
Do toho přichází demografický kolaps. Porodnost je katastrofální. Společnost, která si nemůže dovolit bydlení, energii a jistotu, logicky nevychovává děti.
To není morální selhání lidí.
To je selhání systému.
Bez dětí není budoucnost. Bez nové generace není ekonomika, důchody ani stát. Přesto se místo podpory rodin volí nejjednodušší a zároveň nejnebezpečnější řešení.
Migrace jako náhrada lidí? Civilizační omyl
Myšlenka, že chybějící pracovní sílu nahradí masová imigrace, je krátkozraká a destruktivní. Neřeší příčinu problému, pouze ji odkládá a zároveň rozkládá sociální soudržnost, bezpečnost a kulturní kontinuitu společnosti.
Migrace nemůže nahradit:
vlastní děti
vlastní vzdělání
vlastní odpovědnost
vlastní civilizaci
Společnost, která rezignuje na vlastní budoucnost a spoléhá se na dovoz lidí místo podpory rodin a práce, směřuje k zániku.
Evropa propadla ideologiím. Zeleným, progresivním, sociálním. Každá z nich má své dogma a své zakázané otázky. Realita je nezajímá. Ekonomika se má přizpůsobit víře ne naopak.
Výsledkem jsou drahé energie, slabý průmysl, závislost na dotacích a rostoucí dluhy. Ideologie nikdy nevytvořily prosperitu. Vždy ji pouze spotřebovaly.
Jediné východisko:
pragmatický realismus
Je čas změnit směr. Ne kosmeticky, ale zásadně.
Pragmatický realismus znamená:
jednoduché a srozumitelné daně
méně úřadů, více odpovědnosti
dostupné bydlení skrze výstavbu
levnou a stabilní energii
podporu rodin a vlastní populace
stát jako službu, ne jako pána
Bez ideologií.
Bez falešných náboženství.
Se zdravým rozumem.
Upřednostňovat vlastní obchodní zájmy. Prostě nakupovat tam, kde je nejlevnější a prodávat tak, jde je nejvyšší cena.
Závěr
Buď se vrátíme k realitě, k práci a odpovědnosti, nebo budeme dál chudnout, stárnout a ztrácet vlastní budoucnost.
Čas kompromisů skončil.
Pragmatický realismus není volba.
Je to podmínka přežití.
