Článek
Zaměstnance či podnikatel = jeden poplatník
Férový a jednoduchý systém pro všechny
Česká republika se už více než třicet let potýká s umělým rozdělením lidí na dvě skupiny, zaměstnance a živnostníky. Každá z nich má jiné povinnosti, jiné jistoty a úplně jiný daňový režim.
Tato hranice je podle mě nejen nespravedlivá, ale také škodlivá pro ekonomiku. Proto chci otevřít diskusi o sjednocení obou systémů do jednoho spravedlivého režimu, kde se z obou skupin stane jeden poplatník se stejnými pravidly.
Proč je současný systém špatně
Politici už tři dekády ukazují prstem, jednou jsou „viníci“ živnostníci, jindy zase zaměstnanci. Přitom problém není v lidech, ale v nastavení systému, který uměle vyvolává spory a zášť mezi skupinami, které by měly táhnout za jeden provaz.
Zaměstnanci dnes často netuší, kolik skutečně stojí jejich práce, a živnostníci se zase topí v byrokracii, kontrolách a neustálém podezírání ze švarcsystému.
Jak by fungoval systém jednoho poplatníka
Každý, ať už zaměstnanec nebo živnostník, by měl stejná pravidla.
Zaměstnanci by, podobně jako OSVČ, vystavovali fakturu svému zaměstnavateli na plnou cenu své práce. Tato cena by zahrnovala i všechny daně a odvody, které dnes za zaměstnance platí firma.
Zaměstnanec by si sám odvedl daň z příjmu, zdravotní i sociální pojištění.
Výsledkem by byl jednotný, jednoduchý a spravedlivý systém, kde má každý občan přehled, kolik skutečně odvádí státu.
Úspory a přínosy
Zanikla by celá vrstva zbytečné byrokracie, armáda úředníků, kontrolorů, kteří dnes dohlížejí na správnost odvodů a loví „švarcsystém“.
Stát by ušetřil miliardy korun, které dnes polyká provoz tohoto neefektivního aparátu.
Podobný princip už dnes funguje například v Parlamentu ČR, kde asistenti poslanců fakturují za svou práci a stát to nijak nezpochybňuje.
Větší férovost a odpovědnost
Pokud by si každý sám platil odvody, viděl by přesně, kolik mu stát bere.
A to je základní krok k tomu, aby se stát začal chovat zodpovědně a úsporně.
Zanikne umělé dělení společnosti, lidé získají větší svobodu, kontrolu i odpovědnost za své příjmy a výdaje.
Systém „jeden občan = jeden poplatník“ přinese nejen spravedlnost a transparentnost, ale i obrovské úspory. Výše daní a platby sociálního a zdravotního pojištění by byla pro obě skupiny stejná. Firmám by odpadla obrovská byrokracie se zaměstnanci.
Je to krok směrem k modernímu státu, který věří vlastním občanům místo, aby je kontroloval a trestal.
Můžeme se samozřejmě inspirovat v zahraničí, kde podobný systém už funguje.
Estonsko:
Digitální správa a zjednodušené daně. Každý občan i firma má jedno digitální daňové konto, kam přehledně vidí všechny své odvody. Všichni (zaměstnanci i OSVČ) platí jednotnou sazbu daně z příjmu 20 %. Sociální a zdravotní odvody jsou přehledné a automatizované. Byrokracie je minimální, většinu daní lze vyřešit online během pár minut.Estonsko tím ušetřilo stovky milionů eur ročně a stalo se symbolem efektivního státu s minimem úředníků.
Nový Zéland – odpovědnost jednotlivce
Na Novém Zélandu zaměstnanci i OSVČ mají osobní daňové číslo (IRD number) a sami zodpovídají za správnost svých daní. Zaměstnavatel sice technicky daň zadržuje, ale každý zaměstnanec má plnou kontrolu nad svým daňovým účtem. OSVČ i zaměstnanci mají téměř stejné povinnosti při daňovém přiznání. Systém je maximálně transparentní každý ví, kolik přesně platí státu. To vede k vysoké daňové morálce a nižším nákladům na kontrolu.
Švýcarsko – osobní odpovědnost a samostatné odvody. Ve Švýcarsku se stát opírá o osobní odpovědnost každého občana. Každý sám podává roční daňové přiznání, bez ohledu na to, zda je zaměstnanec nebo podnikatel. Sociální a zdravotní pojištění se platí přímo (např. zdravotní pojišťovna posílá měsíční fakturu každému). Zaměstnavatel tedy není „správcem“ daní, ale jen obchodním partnerem, systém je férový a přehledný.
Jiří Janeček
Jiří
