Článek
Pracuju ve firmě už dost let a za tu dobu jsem potkala hodně lidí. Někteří přišli a zase odešli, jiní zůstali. Před pár lety k nám nastoupila mladší kolegyně. Hned bylo vidět, že zapadne. Je chytrá, komunikativní, umí se chovat, a navíc je hodně atraktivní. Ne tak, že by se snažila poutat pozornost oblečením nebo chováním, ale prostě přirozeně. Když vejde do místnosti, muži si jí všimnou. To je fakt, ne názor.
Od začátku bylo jasné, že má partnera. Normální vztah. Žijí spolu, řeší běžné věci, jezdí na víkendy, občas si volají. Nikdy netvrdila, že by jí vztah nefungoval nebo že by byla nespokojená. Právě naopak, působila klidně a vyrovnaně. O to víc mě časem začalo zarážet, jak se chová k ostatním mužům kolem sebe.
Postupně jsem si všimla, že ji často někdo někam zve. Nešlo o jednorázové věci. Večeře, koncerty, společenské akce, někdy pracovní, někdy úplně mimo práci. Vždycky někdo jiný. A ona většinou souhlasila. Neříkala, že nemůže, protože má přítele. Neříkala ani, že by šla jen jako kamarádka. Prostě šla. Normálně se s nimi bavila, smála se, trávila s nimi čas.
Zpočátku jsem si myslela, že je to jen společenské. Že se prostě umí pohybovat mezi lidmi. Jenže postupně mi začalo docházet, že z toho má i konkrétní výhody. Večeře samozřejmě platili oni. Lístky na koncerty taky. Některé akce byly dost drahé a sama by si je možná ani nekoupila. Ona to brala jako samozřejmost. Nechala se pozvat, nechala se obsloužit, nechala se hýčkat pozorností.
Důležité je, že s nimi nikdy nic neměla. Aspoň podle toho, co říkala, a podle toho, jak to působilo. Žádný sex, žádné vztahy, žádné tajné schůzky. Vždycky to skončilo tím, že se rozloučili a šli každý domů. Ona si držela jasnou hranici. Flirtovala, bavila se, ale dál nešla. A muži kolem ní to evidentně neodrazovalo. Naopak. Čím víc byla nedostupná, tím víc se snažili.
Jednou jsem se jí na to zeptala přímo. Ne jako útok, spíš ze zvědavosti. Řekla jsem jí, že mi přijde zvláštní, kolik pozornosti dostává, a že z toho má i dost výhod. Zasmála se a řekla, že na tom nevidí nic špatného. Že když ji někdo chce pozvat, tak proč ne. Že nikoho nenutí, nikomu nic neslibuje.
Ptala jsem se jí, jestli jí to přijde fér. Řekla mi, že ano. Podle ní je fér to, že je k nim milá, že s nimi tráví čas, že se s nimi baví. Že oni nejsou děti a vědí, co dělají. Pokud chtějí utrácet peníze za dárky, večeře nebo vstupy na akce, je to jejich rozhodnutí. Ona jim prý nikdy neřekla, že s nimi bude mít vztah nebo že z toho něco bude.
Před Vánoci to celé ještě zesílilo. Začaly chodit dárky. Některé drobnosti, jiné dost drahé věci. Parfém, šperky, značkové doplňky. Viděla jsem to na vlastní oči. Ona si to normálně převzala, poděkovala, usmála se. A když jsem se ptala, co dává zpátky, řekla mi, že taky něco. Ale vždycky jen maličnost. Čokoládu, svíčku, nějaký levný dárek. Spíš gesto než skutečná protihodnota.
Zajímalo mě, co na to její partner. Ptala jsem se, jestli nežárlí. Řekla mi, že o detailech moc neví. Že ví, že chodí ven, ale neřeší s kým a kdo co platí. Prý je flegmatik a věří jí. A hlavně, jak sama řekla, nikdy mu nebyla nevěrná, takže se necítí provinile.
Tvrdila, že si s těmi muži jen povídá, že s nimi tráví čas, když se nudí nebo když má dlouhou chvíli. Že je to pro ni způsob, jak se dostat na místa, kam by se jinak nedostala. A že ti muži jsou ještě rádi, že se jim věnuje. Že mají pocit, že si jich všimla, že s nimi mluví, že jim dává pozornost.
Říkala to naprosto klidně, bez výčitek. Neobhajovala se, jen popisovala, jak to vidí. Podle ní to není využívání, protože nikomu nic nebere násilím. Všechno dostává dobrovolně. A to, že jim za to nedá nic víc než společnost a úsměv, považuje za dostatečné.
Já to vidím jinak. Přijde mi, že velmi dobře ví, co dělá. Ví, že je přitahuje. Ví, že doufají, že se něco stane. A přesně s tím pracuje. Drží je v určitém napětí, ale nikdy je nepustí dál. Bere si výhody, ale zodpovědnost za jejich očekávání odmítá.
Neříkám, že je zlá. Ani že by porušovala nějaká jasná pravidla. Ale je to hra. Hra, ve které má ona kontrolu a oni investují čas, peníze a naděje. A ona za to zpět reálně nedává nic. Žádný vztah, žádný závazek, žádnou intimitu. Jen přítomnost.
A možná právě proto mi to přijde tak zvláštní. Ne proto, že by dělala něco zakázaného. Ale proto, že to dělá chladně, promyšleně a bez pocitu, že by někomu něco dlužila.
