Článek
Do Egypta jsme s kamarádkou letěly úplně spontánně. Jedna z těch nabídek, které člověk najde večer na internetu, chvíli váhá a za hodinu už má zaplaceno. Last minute za cenu, za kterou bych doma sotva strávila prodloužený víkend někde v penzionu. All inclusive hotel, týden u moře, bazén, slunce a hlavně žádné povinnosti.
Přesně to jsme potřebovaly. Na pár dní vypnout, neřešit práci, telefon ani běžný denní režim. Hotel byl přesně takový, jak člověk od podobných zájezdů čeká. Velký resort, několik bazénů, lehátka obsazená už od rána ručníky, restaurace, kde byl výběr velký a člověk si vždycky něco našel. Přes den jsme střídaly moře a bazén, občas si došly na drink, večer poseděly venku nebo vyrazily na tržiště za hotel.
Tam to mělo svoji atmosféru. Prodavači, smlouvání, vůně koření, všechno trochu hlučné, trochu chaotické, ale přesně takové, jaké člověk od Egypta čeká. Koupily jsme pár drobností domů, několik suvenýrů a hlavně měly pocit, že jsme opravdu pryč od běžného života.
První dny probíhaly úplně bez problémů. Počasí vyšlo, hotel fungoval, personál byl ochotný a člověk si rychle zvykl na ten jednoduchý režim: snídaně, lehátko, voda, oběd, lehátko, drink, večeře.
Problém přišel až jeden večer.
Seděly jsme s kamarádkou na hotelovém baru, popíjely drinky a sledovaly animační program, který se odehrával u pódia vedle bazénu. Nic výjimečného, hudba, soutěže pro hosty, děti pobíhající kolem a klasický dovolenkový hluk. Chtěla jsem dojít pro další pití, vstala jsem od stolu, udělala pár kroků a najednou špatně došlápla.
Možná mokrá dlažba, možná nepozornost, možná kombinace obojího.
Jen vím, že jsem klopýtla, spadla a v tu chvíli přišla ostrá bolest v kotníku.
První reakce byla, že to rozdýchám a vstanu. Jenže hned mi došlo, že to nepůjde. Kotník začal okamžitě bolet tak, že jsem nohu skoro nedokázala opřít o zem.
Kamarádka se lekla víc než já. Než jsem stihla vůbec něco říct, už kolem nás byl personál hotelu. Někdo přinesl židli, někdo led, další se ptal, jestli chci doktora.
Po chvíli, kdy bylo jasné, že to samo nepřejde, jsme udělaly nejlogičtější věc — zavolaly na asistenční linku pojištění, které jsem měla koupené spolu se zájezdem.
Naštěstí reagovali rychle. Během chvíle pro mě přijelo auto a odvezli mě na místní kliniku.
Tam už to probíhalo překvapivě hladce. Lékař se na nohu podíval, udělali základní vyšetření, kotník prohmatal, zkontrolovali, jestli nejde o zlomeninu, a nakonec nohu zabandážovali. Dostala jsem doporučení klidového režimu, ledovat a nohu co nejméně zatěžovat.
Po ošetření mě zase odvezli zpátky na hotel.
V tu chvíli jsem byla hlavně ráda, že to není nic vážnějšího. Samozřejmě tím skončilo koupání, plavání i delší chození, ale říkala jsem si, že pár dní se to dá vydržet. Zbytek dovolené jsem strávila střídavě na lehátku, s nohou nahoře, a večer už jen opatrným přesunem na večeři nebo na pokoj.
Brala jsem to jako nepříjemnost, která se prostě může stát.
A hlavně jsem byla klidná v tom, že právě od toho člověk cestovní pojištění má.
Po návratu domů jsem to měla za uzavřenou věc.
O to větší překvapení přišlo o několik týdnů později, když mi pojišťovna poslala dopis.
Uvnitř byl účet za ošetření.
Nebyla to likvidační částka, nic, co by mě položilo, ale dost na to, aby mě to zaskočilo. První reakce byla, že jde o omyl.
Teprve když jsem si pročítala vysvětlení, došlo mi, kde je problém.
Pojišťovna odmítla plnění, protože jsem měla v krvi alkohol.
Ani mě nenapadlo, že mi na klinice kromě ošetření dělali i krevní testy. V baru jsem měla pár drinků jako většina lidí kolem mě a vůbec jsem neřešila, že by to mohlo mít nějaký další dopad.
Jenže podle podmínek pojištění to bylo jasné.
Úraz pod vlivem alkoholu spadá mezi výjimky.
A právě to je věc, kterou jsem při koupi zájezdu vůbec neřešila. Pojištění jsem brala automaticky jako součást dovolené. Kliknout, zaplatit, mít klid.
Až zpětně jsem zjistila, že v podobných případech je pojistka v podstatě k ničemu.
Člověk jede do all inclusive hotelu, kde je alkohol součástí služby od rána do večera, cestovní kancelář to ví, pojišťovna to ví, a přesto stačí jeden pád po dvou drincích a náklady jdou za vámi.
Neříkám, že jsem byla opilá. Nebyla.
Ale podle papírů to stačilo.
Částku jsem nakonec zaplatila.
Spíš než kvůli penězům mě zůstala jedna myšlenka.
Na co vlastně takové pojištění je, když v prostředí, kde je pití součástí dovolené skoro automaticky, přestává ve chvíli problému fungovat.
