Článek
Se sestrou Markétou jsme nikdy neměly žádný systém, kolik mají stát dárky pro děti. Když byly malé, koupila každá něco podle sebe a nikdo nepočítal, jestli jedna utratila pět set a druhá sedm set. Připadalo mi to jako jedna z věcí, kterou mezi sourozenci opravdu není potřeba řešit tabulkou.
Naše děti jsou věkově skoro stejně. Moje dcera Eliška má devět a Markétin syn Matěj deset. Narozeniny mají navíc jen něco přes měsíc od sebe, takže se každé jaro pravidelně střídají dvě rodinné oslavy.
Letos slavila první Eliška. Markéta přišla s manželem a Matějem, přinesli velkou dárkovou tašku a dcera byla samozřejmě nadšená. Uvnitř našla kreativní sadu, několik drobností a sladkosti.
Byla spokojená, takže jsem byla spokojená také. Kolik dárek stál, mě vůbec nenapadlo řešit.
Cenovku našla dcera sama
Po oslavě si Eliška všechno odnesla do pokoje a večer začala sadu rozbalovat. Za chvíli za mnou přišla s krabičkou v ruce a ukázala mi oranžovou nálepku na spodní straně. Původní cena byla přeškrtnutá a pod ní bylo 129 korun.
Dcera se zeptala, co znamená výprodej. Vysvětlila jsem jí to a dál jsme to neřešily. Dárek se jí líbil a to bylo podstatné.
Jenže jsem si vzpomněla, že stejnou sadu jsem před několika měsíci viděla v obchodě. Nebyla to žádná drahá věc ani před slevou. Markéta ji pravděpodobně koupila někde při běžném nákupu a nechala si ji doma na vhodnou příležitost.
Ani to mi nepřišlo špatně. Sama mám ve skříni dvě nebo tři věci, které jsem koupila ve slevě a později někomu darovala. Dobrý dárek přece nemusí být drahý.
Cenovku jsem strhla a zapomněla na to.
O měsíc později mi přišel odkaz
Matějovy narozeniny měly být za několik týdnů a Markéta mi jedno odpoledne napsala, že kdybych nevěděla, co mu koupit, pošle mi tip. Odpověděla jsem, že klidně, protože u desetiletého kluka už často vůbec netuším, co je zrovna populární.
Přišel mi odkaz na velkou stavebnici. Cena byla necelých 1800 korun.
Nejdřív jsem předpokládala, že mi jen ukazuje, co se Matějovi líbí, a já si můžu vybrat něco podobného. Pak mi napsala, že přesně tuhle stavebnici si přeje nejvíc a že ji zatím nikdo z rodiny nekupuje.
Odpověděla jsem, že je to na nás trochu moc a vybereme mu něco jiného. Markéta mi napsala, že to chápe, ale že Matěj už není malý a levné hračky ho moc nebaví. Když už mu někdo něco kupuje, je podle ní lepší jedna pořádná věc než několik zbytečností.
V tu chvíli jsem si vzpomněla na oranžovou cenovku.
Pořád jsem ale nic neřekla.
Ukázalo se, že podobný seznam dostala půlka rodiny
O pár dní později jsem byla u rodičů a máma se mě zeptala, jestli už máme pro Matěje dárek. Řekla jsem, že zatím ne a že nám Markéta poslala stavebnici skoro za dva tisíce. Máma se zasmála a ukázala mi telefon.
Jí Markéta poslala jiné přání. Sportovní boty za více než dva tisíce korun.
Rodičům vysvětlila, že Matěj rychle roste a potřebuje kvalitní obuv. Máma už mu je chtěla koupit, protože je to jediný vnuk a nechtěla ho zklamat. Jen podotkla, že jí připadá zvláštní objednávat si u příbuzných konkrétní dárky v takových cenách.
Později jsem zjistila, že podobné tipy dostala i naše teta. Ta měla koupit značkovou mikinu. Každý samozřejmě mohl odmítnout, ale Markéta seznam podávala způsobem, který jasně naznačoval, že jiné věci jsou zbytečné.
Začala jsem mít chuť se jí na to zeptat. Ne kvůli 129 korunám, ale kvůli rozdílu v přístupu.
U vlastní dcery očekávala, že rodina koupí věci v řádu tisíců. U mé dcery byla naprosto spokojená s něčím, co našla ve výprodeji.
Nakonec jsem jí napsala přímo
Nechtěla jsem kolem toho chodit přes rodiče ani z toho dělat velkou rodinnou kauzu. Napsala jsem Markétě, že Matějovi rádi něco koupíme, ale dárek za 1800 korun pořizovat nebudeme. Vybereme něco přibližně ve stejné hodnotě, v jaké dáváme dárky dětem běžně.
Zeptala se, co tím myslím. Napsala jsem tedy, že třeba podobně jako ona u Elišky.
Odpověď nepřišla několik minut. Pak napsala, jestli vážně řeším cenu jejího dárku. Připomněla mi, že Eliška z něj měla radost a že dárek přece není o cenovce.
Souhlasila jsem. Právě proto jsem nechápala, proč nám o měsíc později vysvětluje, že Matějovi nemáme kupovat levnější věci, protože jsou zbytečné.
Markéta odpověděla, že to srovnávat nejde. Eliška prý ráda tvoří a sada byla přesně pro ni, zatímco Matěj má jiné zájmy a jeho věci jsou prostě dražší. Něco na tom samozřejmě bylo, jen rozdíl mezi 129 a 1800 korunami mi pořád připadal poněkud větší než rozdíl mezi dětskými zájmy.
Řekla jsem jí, že její dárek nekritizuju. Jen nebudu přijímat pravidlo, podle kterého je u mého dítěte důležitá myšlenka, zatímco u jejího se očekává přesný model za téměř dva tisíce.
Matěj nakonec dostal úplně jiný dárek
S manželem jsme mu koupili věc asi za šest set korun, o které jsme věděli, že ho baví. Žádnou demonstrativně levnou drobnost ani odvetu jsme dělat nechtěli. Matěj za přístup své mámy nemohl a na oslavě měl z našeho dárku normálně radost.
Markéta při rozbalování nic neřekla. Všimla jsem si ale, že se na krabici podívala trochu déle a pak se zeptala, jestli jsme nakonec tu stavebnici nesehnali. Odpověděla jsem, že ne.
Stavebnici nakonec dostal od jejích rodičů z druhé strany rodiny. Boty koupila naše máma a mikinu teta. Matěj tak měl narozeniny opravdu bohaté a vypadal spokojeně.
Večer mi Markéta řekla, že nechápe, proč jsem zrovna letos začala dělat kolem dárků takovou vědu. Podle ní jsme si přece vždycky kupovaly, co jsme chtěly, a nikdo nic nepočítal.
Přesně to jsem chtěla také.
Jen jsem nechtěla, aby svoboda vybírat dárky platila pouze pro ni.
Letos už jsme si pravidla řekly předem
Další narozeniny budou mít děti za pár měsíců. Tentokrát jsme se s Markétou o dárcích bavily samy od sebe. Navrhla, že si dáme strop kolem sedmi set korun, aby ani jedna nemusela řešit, co je moc a co málo.
Souhlasila jsem. Připadá mi to mnohem příjemnější než posílání odkazů na věci za několik tisíc.
Dodnes si nemyslím, že by Markéta Elišce dala špatný dárek. Dcera kreativní sadu skutečně využila a několik týdnů si s ní hrála. Kdybych nikdy neviděla cenovku, vůbec by mě nenapadlo přemýšlet, kolik stála.
Problém začal až ve chvíli, kdy Markéta sama nastavila úplně jiné měřítko pro svoje dítě.
Dárek opravdu není o ceně.
Jen je dobré si na to vzpomenout i tehdy, když narozeniny slaví vlastní syn.
