Článek
Celý den jsem měl v hlavě jedinej cíl. Cestou domů večer zapadnout do nonstopu.
Ne, že by mě tahle osvěžovna najednou přitahovala svojí novotou. Ten skandinávsky šedý nátěr a chromové trubky mi pořád ještě nic neříkají, ale potřeboval jsem klid.
Místo, kde bych promyslel a zhodnotil jeden důležitý krok. Svůj vlastní krok do neznáma a jeho důsledky, které se nevyhnutelně dostavily. Krok, který se mimochodem zrodil právě tady, u jednoho z těch nových designových stolků pod ledkovým osvětlením.
A taky jsem si chtěl ověřit svou čerstvou teorii nostalgie. Tu, co mě praštila do očí minule v kavárně s dcerkou, když jsem koukal na lidi a na tu fialovou pěnu v hrnku. Chtěl jsem zjistit, jestli ta teorie zafunguje i v mém domovském revíru. Jestli se po tom všem prožitém dostaví ten specifický pocit, který ve mě nostalgie vyvolává. Ta směsice smutku, poznání, pochopení a vnitřního klidu. Jestli se dokážu definitivně vyrovnat s ne až tak vzdálenou minulostí.
Krysák dostal červenou
Jenže plány v nonstopu málokdy přežijí střet s realitou, a to hned u vchodových dveří. Málem mě v nich porazil Krysák, jakou rychlostí se pakoval ven. V patách mu visel stín v mikině s kapucí staženou hluboko do čela a očima zabodnutýma do země.
Krysák je klasická a všem známá figurka z Tonyho party. Kluk ze sídliště, u kterého se dá sehnat z jídelníčku více či méně nelegálních látek naprosto cokoliv, ovšem vždycky v té nejhůř představitelné kvalitě. Šmejd pro lidi, co už nemají peníze ani hrdost na to, aby si koupili něco lepšího.
Za těma dvěma se s ostrým pohledem od pípy díval barman. Podíval se na mě a stačil nám jeden pohled z očí do očí abych i beze slov věděl všechno. Drogy a podobný svinstvo se tady historicky netolerovaly. Na jeden podnik, kde se schází lidi ze dna, je toho lidského selhání dost a dost i bez jehel a prášků. Možná chtěl Krysák jen otestovat nové hřiště, a dostal červenou, aniž by nastoupil do zápasu.
Rozhlédl jsem se. Nonstop byl jinak úplně prázdnej, což je uprostřed mistrovství světa ve fotbale totální anomálie. Stará parta by za normálních okolností okupovala bedny, sázkový terminály by blikaly do noci a fotbal by byl náboženstvím číslo jedna. Ale nebylo tu ani živáčka, jen ten pach navoněné dezinfekce.
Kratom jako kouřová clona
Člověk nemusí být zrovna expert, aby měl v dnešní době o drogách všeobecný přehled. Všichni víme, jak se ten byznys s lidským srabem točí. Jenže v poslední době se všechno scvrklo na jedinou věc, na kratom. Ta zelená asijská hlína, co se dá koupit na každém rohu a sype se do plastových kelímků, se v médiích stala absolutní osou zla, symbolem veškerého celonárodního rozkladu. Jako by herák, piko a fentanil zčistajasna zmizely z povrchu zemského a největším nepřítelem státu byl kluk, co pije hořký bláto, aby přežil dvanáctku ve skladu.
Zákazy, nová regulace, paragrafy o psychomodulačních látkách. Kam se podíváte, melou o tom všude, přičemž tenhle hysterickej humbuk slouží jen jako dokonalá clona pro mnohem větší divadlo.
Stačí se podívat na to tornádo, co cloumá Úřadem vlády. Od července se tamní vrchnost rozhodla vymést všechny tyhle nepohodlné lidské agendy ze Strakovy akademie pryč.
Večírek vládních deratizátorů
A v pozadí téhle velké čistky stojí ona, premiérova šedá eminence. Ta mocná úřednice, která se dosadila do postavy dokonalého hlavního deratizátora. Žena, která asi miluje vůni chlóru a naleštěné podlahy, ale ze všeho nejvíc se odmítá špinit s nepříjemným hmyzem a hlodavci. Feťáci, závislí, adiktologové, terénní pracovníci, to je pro její vnímání světa jenom otravná havěť, co narušuje estetiku vládních chodeb, stejně jako Růžena, kdyby dnes seděla u záchodů.
A tak vzala koště a celý ten léta budovaný systém prevence a koordinace se trhá a hází přes palubu pod jednotlivá ministerstva, jako by šlo o starý nepotřebný haraburdí. Hlavně to dostat z očí, zamést pod koberec někam na resorty, aby Strakovka zůstala sterilní a čistá. Bez toho smrádku, který by mohl nechtěně zavanout z ulice.
Policajti si mnou ruce a adiktologové pláčou. Represe znovu vítězí nad prevencí, protože poslat na lidi těžkooděnce s deratizačním plynem je pro úřednické uvažování vždycky jednodušší než mravenčí práce v terénu.
A aby se tenhle vládní masakr lidských agend v médiích zamázl, hodí se lidem do placu jiná kost. Třeba ta hysterická debata o plošném zákazu sociálních sítí pro děcka do určitého věku. Naše mainstreamová média tak okamžitě vyštěkla do světa dva nesmiřitelné tábory. Zase jenom boj a nikde žádná kloudná diskuse, jenom černobílá pěna u huby. Jak už to bylo stokrát napsáno a stejně se to děje nanovo. Překřičet skutečné problémy levným titulkem a tvářit se, že zachraňujeme mládež.
Redesign a rebranding
Odpovědi na moje otázky, pro které jsem dneska přišel, zůstaly viset ve vzduchu. V tom čistém, vyvoněném a vydesinfikovaném vzduchu, ze kterého se vytratil i poslední zbytek lidskosti. Doslova jako by tu před chvílí proběhl večírek deratizátorů, ze kterého Krysák musel tak rychle utéct.
Nostalgie se nekonala. Nový interiér emoce prostě nežere.
Odcházel jsem s jediným čistým poznáním. Ten můj plánovaný přestup do jiné ligy, ten osobní redesign a rebranding, bude na začátku hodně bolet. Stejně jako bolí tenhle vyčištěný nonstop.
Ale základ je se z toho nepodělat a vydržet.
Zdroje a související texty:
Předchozí díl o tom, jak se rodil můj krok do neznáma a proč se mění místa, která jsme znali.
https://medium.seznam.cz/clanek/janek-letensky-nove-dresy-stara-hriste-aneb-kdyz-z-nonstopu-vyzenou-autentickou-spinu-282448
O tom, jak mě jedna fialová pěna v kavárně přivedla k teorii nostalgie.
https://medium.seznam.cz/clanek/janek-letensky-fialove-kafe-po-rovnatkach-aneb-jak-chutna-instantni-nostalgie-285122
