Článek
Říká se, že peníze jsou až na prvním místě. Já si ale dovolím nesouhlasit.
Je tu něco mnohem osobnějšího, co nás provází od kolébky až do hrobu, a přesto jsme tomu v mluvě přisoudili status sprostého slova. Přitom vytvořit takové poctivé lejno, to není jen tak. To je regulérní logistický a výrobní proces, za který by se nemusela stydět ani Škoda Auto.
Logistika jednoho boba
Málokdo si uvědomuje, kolik lidí musí ráno vstát, aby se vám odpoledne dobře sedělo na záchodě. Někdo musel zasít pšenici, jiný ji sklidil, další semlel. Pak tu máme celý zástup lidí, kteří krmili vepře, aby z nich byla ta správná flákota. Někdo to musel zabít, naporcovat, dovézt do regálu a vy jste to museli za nekřesťanské peníze koupit a s láskou uvařit.
A právě v okamžiku, kdy se s požitkem zakousnete do vepřové se zelím, začíná ten zázrak. Početí.
Jepičí život v mahagonovém hávu
Ono má vlastně smutný osud. Jeho „těhotenství“ trvá odhadem jeden den. Je to jepičí život plný metamorfóz. V závislosti na tom, co do sebe jeho „hostitel“ nasype, mění lejno své skupenství i barvu - od seriózního mahagonu až po varovnou čerň.
Někdy je to suverénní „kláda“, jindy jen skromný „bobík“. A pak jsou tu ty dny, kdy se člověk doslova „vys..e z podoby“. To jsou ty chvíle, kdy si uvědomíme, jak moc jsme křehcí. Zácpa nás učí trpělivosti, průjem nás zase učí pokoře a rychlosti.
Nechtěný pasažér
Nejvíce fascinující je jeho touha po společnosti. Když už konečně vyjde na světlo boží, málokdy chce odejít samo. Drží se nás jako klíště, jako by vědělo, že bez nohou se daleko nedostane. Musíme ho jemně a s úctou oddělovat hedvábným toaletním papírem, aby mohlo vyrazit na svou osamělou pouť kanalizačním labyrintem.
A pokud ho potkáte někde v trávě nebo na chodníku, nedívejte se na něj s despektem. Je to jen poutník, který využil první příležitost k cestování, která se mu naskytla, a to většinou na vaší podrážce.
Všichni v tom jedeme
Věnuje se mu celý svět. Automobilky staví vozy, které ho denně převážejí, zemědělci na něj čekají jako na smilování, mouchy ho uctívají a politici… nu, politici o něm často a rádi mluví, i když ho nazývají jinými honosnými jmény.
Můžeme se tvářit sebevíc vznešeně, nosit hedvábné kravaty a mluvit třemi jazyky, ale pravda je prostá.
Všichni ho máme.
A možná bychom se k němu měli začít chovat s větší úctou, protože je to jedna z mála věcí, která vzniká poctivě zevnitř.
Na rozdíl od většiny toho, co z nás denně leze shora.
Tento text vznikl jako pocta všem neviditelným procesům v našem životě.
Pokud máte pocit, že svět potřebuje více takové upřímnosti, sdílejte ho dál.
A pamatujte: dokud tvoříme, žijeme!
