Článek
Tak to vypadá, že jako máme rádi „Peče celá země“, máme rádi i velká dramata. Nejvíc potom ta, která se odehrávají na televizních obrazovkách nebo v rozhlasovém éteru za peníze nás všech. Doposud byla placena z koncesionářských poplatků. Když ale vláda oznámila, že od příštího roku zruší tyto koncesionářské poplatky a posílá Českou televizi s Českým rozhlasem na milost a nemilost státnímu rozpočtu, splnila se předpověď sira Isaaca Newtona. Třetí pohybový zákon o akci a reakci zafungoval na jedničku s hvězdičkou.
Akce: Vláda v navrhovaném rozpočtu škrtá miliardu.
Reakce: Na Kavčích horách a na Vinohradské se oblékají do černého, hrozí se stávkami, obrazovky na moment tmavnou, éterem se nese dvouminutové prohlášení, a vzduchem létají apokalyptická slova o konci demokracie, maďarském a slovenském scénáři, o umlčení svobody slova.
Aby toho nebylo málo, okamžitě si přihřejí svoji polívčičku i známé nevládní a mezinárodní organizace. Jako vrchol absurdity pak i vyloženě komerční postavy, které svoji slávu na půdě ČT vybudovaly. A proč taky ne, každá příležitost na zviditelnění se hodí.
Nuda z přehlcení
Když se na ten humbuk a pokřikování podíváme trochu z jiného úhlu zjistíme, že u x-tého dějství této tragikomedie se nám divák doma na gauči už začíná trochu nudit a zívat. Nikdo jim neupírá, že za ta léta odvedli kus skvělé novinářské a tvůrčí práce, ale ta vlna odporu a mávání praporem svobody začíná působit jako poněkud umělá hysterie živená těmi, kterým se prostě jen nechce opustit pohodlný, dlouhou dobu budovaný a opečovávaný pelíšek.
Místo solidarity se tak u všech těch zpráv a televizorů šíří spíše únava, lehké znechucení a zřetelný odklon od podpory dotčených médií. Možná je načase přestat po sobě pokřikovat, odložit krabice s papírovými kapesníky na slzy a podívat se na celou věc s čistou hlavou a střízlivýma očima.
Co když ten miliardový zásek není proklamovaný rozsudek smrti, ale prostě jen pozvánka do reality?
Konec předražené zábavy
Představa, že ČT a ČRo pod vládním rozpočtem a bez té chybějící miliardy zhasnou a už nikdy nepromluví, je totiž více než dost přitažená za vlasy. Obě instituce za ty roky nabobtnaly do podoby úctyhodných, ale poněkud těžkopádných cvalíků s neobvyklou spotřebou peněz vybraných od poplatníků. Ve snaze zalíbit se všem a honit se za sledovaností začaly veřejnoprávní domy soutěžit s těmi komerčními v disciplínách, které jim naprosto vůbec nepřísluší.
Opravdu musíme z veřejných peněz přeplácet soukromé stanice v boji o astronomicky drahé licence na komerční a sportovní megashow?
Skutečně je pilířem demokracie to, že celebritám platíme drahé flitry v další řadě StarDance nebo sponzorujeme nekonečné detektivní seriály?
Komerční trh tyhle divácké pamlsky s radostí slupne a divák o svou porci víkendové zábavy zcela jistě nepřijde. Jen ji potichu zaplatí z reklam na šampony, a ne z koncesionářské složenky.
Cesta k lídrovi v prémiovém obsahu
Pokud veřejnoprávní média zahodí tuhle drahou komerční vatu a vrátí se k tomu, co jim ukládá zákon, tedy k čisté, poctivé veřejné službě, vůbec to neznamená, že skončí v zapomnění. Když se uvolněné peníze a kreativní energie využijí racionálně, mohou ČT a ČRo vybudovat moderní, atraktivní a vizuálně špičkové formáty.
Celková sledovanost sice v tabulkách klesne, protože odpadnou diváci, kteří mají televizi jen jako zvukovou kulisu k jakékoli domácí práci. Zato ale stoupne kvalita jak programu, tak diváků. Investice do hluboké investigace, regionálního zpravodajství, chytrých dokumentů a prémiových podcastů pro mladou generaci, mohou z obou institucí udělat respektované lídry.
Přestanou tak zbytečně soupeřit s komerčními stanicemi, a mohou se výhledově stát lokální, chytrou alternativou, která má úroveň například světového Netflixu nebo Spotify.
Místo strašení pojďme makat
A strach z toho, že je vládní politici okamžitě ovládnou a zavedou tuhou cenzuru, jakmile jim státní kasa přiškrtí kohoutek?
Žijeme v digitálním jednadvacátém století. Česká mediální krajina je plná dravých, nezávislých soukromých médií a internetových projektů. Pokud by se jakákoliv politická garnitura pokusila veřejnoprávní žurnalisty finančně vydírat nebo dokonce přikazovat co smí nebo musí vysílat, ostatní „hlídací psi“ a veřejnost to okamžitě a s náležitou pompou rozmáznou po celém internetu. Obranných mechanismů má naše společnost víc než dost a svoboda slova nestojí na jedné miliardě v rozpočtu.
Zkrátka a dobře, strašení a stavění barikád už bylo dost, pojďme makat.
Přijmout nový rozpočet jako fakt, udělat si pořádek ve vlastním domě, zeštíhlit struktury a ukázat, že kvalita, která vznikne na úkor kvantity, se obhájí sama. A teprve až když se ukáže, že nová pravidla reálně brání vysílání večerníčku nebo objektivních zpráv, pak bude čas začít troubit na poplach.
Do té doby je preventivní hysterie zbytečná. Méně tance, více práce!
Zdroje:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1097181328-udalosti/226411000100622/cast/1195204/
