Článek
Vážení sousedé a spoluobčané,
minulý pátek večer jsem seděl v hospodě U Lípy. Dal jsem si jako vždy jedno malé a sotva jsem se napil, už to začalo.
„Starosto,“ povídá Franta od hasičů, „co je to zase v televizi s těma neziskovkama? Prej tam lítaj miliony. Tak proč jim stát pořád sype peníze?“
U vedlejšího stolu se hned přidal Pepa:
„No právě! Všude samý dotace a stejně to nikde není vidět…už by jim měl někdo zatrhnout tipec. “
A protože podobnou otázku slýchám poslední dobou čím dál častěji - ve Včele u regálu s rohlíky, na zastávce nebo před kostelem po mši - řekl jsem si, že to jednou vysvětlím všem najednou. Tady a teď, v to našem obecním občasníku.
Je to téma, co vám zvedá mandle - a upřímně, mně taky. Proto bych vám k tomu chtěl říct pár slov na rovinu, bez těch politických řečiček, co slyšíte ve zprávách
Víte, ono je to s těmi neziskovkami jako s lidmi tady u nás v Horní Dolní. Jsou tu mezi námi dříči a jsou tu taky vykukové.
Ti naši „dříči“.
To jsou třeba naši dobrovolní hasiči, kteří v noci vyskočí z postele, když někde hoří. To jsou trenéři, co po práci jdou na hřiště a trénují vaše kluky. A to jsou taky ženské z charity, které dokážou oběhat půl okresu, když někdo z našich potřebuje pomoct.
Ti všichni jsou papírově „neziskovky“. Kdyby jim někdo sebral jednu každou korunu, tak v neděli není fotbal. A když přijde bouřka, tak nemá kdo odčerpat vodu ze sklepů a starému Tlučhořovi nepřinesou z jídelny oběd.
To jsou peníze, které se nám vrací v tom, že se nám tu celkem dobře žije.
Pak jsou tu ale taky ti „vykukové“.
A tady už přituhuje. To jsou ty party, co si z dotací udělaly byznys. Dám vám příklad, co nás pálí. Všichni víte, jak u nás na jaře táhnou žáby k Mlejnskému rybníku. Na ty „přelezy a podlezy“ pod okreskou v obecním rozpočtu peníze nemáme, a tak je každý rok sbíráme do kýblů a nosíme přes silnici. Každá ruka dobrá, každá zachráněná žába fajn.
Jenže pak se člověk podívá kousek vedle do jiného okresu. Tam na podobnou věc dostala jedna „neziskovka“ pěknou dotaci. A jak to dopadlo? Peníze shrábli, přihráli kšeft kamarádovi, a ten tam na jedno jaro zapíchal pár dřevěných planěk s kusem igelitu. Náklady nula nula nic, ale z dotace se vyfakturovaly statisíce. Igelit se po měsíci roztrhal, žáby skončily pod koly aut stejně jako před tím, ale v účetnictví všechno sedí. A na konci stostránkové zprávy svítí „Projekt úspěšně splněn.“
No a takových příběhů by se našlo víc.
Proč se s tím nic nedělá?
Protože pro úředníka v Praze je jednodušší zkontrolovat, jestli má ten vykuk s igelitem správné razítko, než se přijet podívat sem k nám, jestli naši hasiči mají v pořádku hadice, nebo jestli ty žáby v kýblech vážně někdo nosí.
Každá vláda, ať je jakákoli, má navíc svoje „oblíbence“, kterým ty peníze ráda přihraje.
Jak to vidím já jako váš starosta?
Pravda je taková, že házet všechny neziskovky do jednoho pytle je nesmysl. Kdybychom zakázali všechny neziskovky, potrestáme jen naše lidi, co makají. Ti vykukové s igelitovými plůtky si vždycky najdou nějakou cestu.
Moje světlo na konci tunelu je jednoduché: Měřme výsledky, ne papíry.
Když někdo chce peníze, tak já chci vidět uhašený oheň, posekané hřiště nebo ty žáby v rybníce. A ne stostránkovou zprávu o tom, jak se koupil nejdražší igelit v kraji.
Až se o tom budete v neděli u vaření nebo v hospodě bavit, mějte na paměti jedno:
My si tady v Horní Dolní budeme ty naše poctivé lidi, kteří něco opravdu dělají, hlídat. A na ty „vykuky“, co si z dotací a igelitu udělali zlatý důl, budeme dál nahlas nadávat, stejně jako vy u piva.
Protože poctivá práce se pozná podle mozolů a výsledků, ne podle razítka na ministerstvu.
Váš starosta
…
Autor je starosta, který věří, že obec se má řídit selským rozumem, ne tabulkami z ministerstva.
A jak to vypadá u vás? Taky máte v obci „zlatý projekt“, který stál miliony, ale v praxi je k ničemu? Nebo naopak znáte dříče, kteří dělají zázraky za pár korun a stát na ně kašle? Napište mi to do komentářů. Pojďme ukázat, že nám tenhle igelitový byznys není jedno.
